Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Vyjednávání s čínskou policií

Radek Červinka / 18.02.2004

Sedíme v kanceláři, s poldy a tlumočníkem. Únava, nechuť. Ukazují nám jakousi sbírku zákonů, něco v angličtině o tom, že nesmíme do zakázaných oblastí. Trestní předpis mají v čínštině, ale tlumočník nám ho ochotně čte.

Pokuta činí 500 yuanů na osobu, dohromady asi 5000 Kč. A již před nás předkládají spisy jiných šťastlivců. "Ti všichni platili", přistává před námi jeden spis za druhým.
" …a tam jsem nasedl do autobusu, nevěděl jsem že…." "…jsem zabloudil, vůbec jsem nechtěl….", čteme krásné výmluvy a vytáčky našich předchůdců.
"Jé hele, naši tu byli", zvolává Hanka rozradostněně po spatření spisu tří Olomoučáků.
"Tak až zaplatíte, vyspíte se, odvezeme vás na nádraží a pak můžete klidně do Mongolska", informují nás mile policisté. "Má to ale jeden háček, my platit nebudeme."
"Jak to že nebudete?", vzteká se hemeroid a škrábe se v rozkroku. Tlumočník se k nám rozpačitě otáčí: "Musíte zaplatit, musíte být potrestáni".
"Nezaplatíme!"
"Hemeroid supí, řve, mlátí pěstí do stolu. "Proč ne ?", dívá se na nás, jak kdyby nás chtěl sežrat.
"Protože jsme nic neprovedli. Území není označené, ptali jsme se dnes na cestu několika policistů a nikdo nám nic o žádném zákazu neřekl", vysvětlujeme.
"Nic vám neřekli, protože to je tajné", zní duchaplná odpověď.
"Jak máme vědět, že sem nesmíme, když je to tajné?"
"Měli jste se zeptat na vaší ambasádě".
"Tam také vaše státní tajemství neznají", střílím od boku.
"Vstoupili jste, tak musíte být potrestáni". Přikyvuji.
"Souhlasíte s potrestáním?"
"Ne !" Rána do stolu, výskok, poškrábání, pěna u huby. Polda zuří. Oči se nám klíží, máme absolutní nechuť na tohle divadlo, ale nemáme na vybranou. Varianta, že zaplatíme, tu není.
"Musíte souhlasit", začíná hemeroid další kolo rozhovorů.
Prokecáváme se až k druhé hodině ranní. Tlumočník je mimo, poldové utahaní. To my taky, jen to nedat najevo. Nakonec to vzdávají. "Teď půjdete s tlumočníkem do města a zaplatíte si hotel", zní strohý příkaz. O této metodě, ubytovávání zadržených v hotelu na jejich náklady jsem již něco četl. Na to jsme vám zvědaví, určitě z toho máte provizi do kapsy a ještě nás tak budou chtít zruinovat. A i kdyby, stejně nemáme. To ale zatím nevytahujeme, uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
"Nikam nepůjdeme, jako zatčení chceme být ubytováni v cele, nebo nás pusťte!".
Poldům poklesla čelist, zmateně se na sebe dívají, dohadují se s tlumočníkem, kdo že tady vlastně špatně rozuměl. "Říkali jsme hotel", rozjíždí to znova hemeroid.
"Nikam nepůjdem", jejich jekot prochází skrze mne, nevnímám, ignoruji.
Tlumočník začíná být mimo, blábolí, není schopen překládat. Ona jeho angličtina i tak stojí za to.
Poldové se dohadují, znovu to zkouší, rádi by domů, to my ostatně taky. Nakonec nepříčetný hemeroid vyskakuje a snaží se mne odvléct z pohodlného křesla. Hanka mne chytá, kladu pasivní odpor a chvíli se o mne tahají. Vítězí polda, chce chytit Hanku, a tak já beru foťák a cvak, a ještě jeden detail. Sice v něm nemám baterky, to ale jen sotva tuší. Díváme se s hemeroidem z oka do oka, dělí nás pět centimetrů, funí a neví.
"Jestli tu chcete zůstat, tak my tu nebudeme", zní další z děsivých hrozeb, naznačující, že se nám daří zahnat je do kouta. Demonstrativně se rozvaluji v křesle a sundávám si boty.
Rázně odcházejí, určitě motivováni i opojnou vůní našich nohou. Dle předpokladu to ale netrvá dlouho, vrací se s posilou a videokamerou, dělají, že nás natáčí. Otvírám jedno oko a opět ho zavírám. Alespoň si mohli sundat krytku z objektivu, napadá mě.
Dveře se zabuchují a hemeroid do nás šťouchá. Jsme v místnosti a proti nám stojí tři svalouši. Že by přeci jen nakládačka, napadá nás. Prdelka se stahuje. Nemám vůbec chuť nechat si rozbít ciferník, ale ani ustoupit. A tak si trváme na svém, připraveni v případě potřeby…. Naštěstí nás chtěli jen zastrašit, proti cizincům si nic nedovolí.
"Dobrá, pustíme vás, ale až ráno", zkouší to plešoun. "Teď můžete přespat u vrátného".
Jsme na koni. "Chceme zpět pasy", snažíme se vytěžit, co se dá.
Hemeroid vyskakuje a ječí. S pasy v ruce jsme ubytováni u hlídače, roztahujeme si na zemi spacáky a po zajímavém dni, s příslibem ranního propuštění, se snažíme usnout.