Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Noc pod vojenskou ochranou

Radek Červinka / 24.09.2003

Ve městě Queta měníme peníze a kupujeme jídlo dražší, než jsme čekali. Nu co, chleba také není špatný. Jeden typ je asi půl cm silná placka, druhý od nás dostává název „sloní uši“. Předpokládám, že slona již většina viděla, a nebudu jej tedy popisovat.

Policista, řídící provoz uprostřed křižovatky, si neodpustí protáhlé "mňaauuuu" směrem k Hance. Zvedám oči k nebi. Občas nám 15-ti letí výrostci zastoupí cestu a křičí "money". Kdybychom zastavili, sotva nám z kol něco zbude, a tak reagujeme přesně obráceně. Nakonec vždy stihnou uskočit. Okolní pustiny jsou plné stanů afghánských uprchlíků, nechápeme, jak zde mohou přežít. Nikde ani stéblo trávy, zde se nedá ani koza pást. O něco lépe jsou na tom podél řeky, zpoza mohutných zdí vykukují palmy všech druhů. Domy ukryté za mohutnými valy budí dojem pevnosti. Učitel z místní školy nás zve na čaj. Školu tvoří jedna třída s žáky všech věkových kategorií, navštěvují ji dokonce společně kluci a dívky. Sedli jsme si za katedru a snažili se s učitelem povídat, ale jeho znalost angličtiny byla hodně malá a navíc se mi nedařila ani komunikace v Urdu. Jak jsme se dovtípili, uměl pouze Balůčsky. Ani název naší země nikdy neslyšel a jelikož jediná mapa ve škole byla téměř slepá mapa jejich provincie, mnoho jsme si obzory nerozšířili.
V podvečer se nám dostává dalšího pozvání na čaj, tentokrát od majora na kontrolním stanovišti. Rychle se snažíme ze situace vytěžit maximum a v ne příliš bezpečných oblastech přespat pod ochranou vojska. Místa u tohoto stanoviště jsou, ale naše kola jsou naložena na jeep a spolu s námi přepravena do několik desítek km vzdálených kasáren.
Major Imran za volantem, auto se řítí setmělou pouští, na korbě u těžkého kulometu poletuje voják, který má nejvíce práce v nerovném terénu nepřepadnout. "Kolik lidí běžně ztratíš", ptám se s úsměvem Imrana. Za čtyři měsíce co tu sloužím my zastřelili tři, dostáváme se mi strohé a reálné odpovědi. Imran a jeho jednotka má za úkol kontrolovat projíždějící auta, zejména dopravu drog a zbraní z Afghánistánu. Kasárna jsou umístěná na pár kilometrů od hranice a všechna auta tudy musí teoreticky projet. Pokud tedy neprofrčí někudy přes poušť. "Tady se nedá diskutovat", vysvětluje náš nový známý a ukazuje okovanou hůlku. "Když má řidič řeči, neposlouchá, tak ho prostě střískám. Diskuse, argumenty, logika? … Tady na to zapomeňte."
„A nemáš třeba ze svých vojáků strach?" vyptávám se. „Dávám si ji na noc pod polštář", ukazuje nám svoji ocelovou jistotu v podobě pistole. Imran, stejně jako většina důstojníků v této zemi, patří k elitě společnosti. Samozřejmostí je vysokoškolské vzdělání a o výši a rychlosti postupu rozhoduje i původ. Plukovnické ostruhy Imranova otce zajisté nebyly na škodu. Jeho sestra žije několik let v Anglii a i on sám ji navštívil, takže jeho pohled na svět je značně poevropštěný. Hrdě nám ukazuje nášivky na děsivém pytli, který se tu nazývá uniforma. "Tohle je za potápěčský výcvik a tahle za 2 roky strávené ve výškách nad 6000 m", vysvětluje. Proč se ale my dřeme na kole stejně nechápe.
Překvapuje mne jeho názor na Kašmír, ve kterém nestraní své vládě a zastává se spíše obyčejných lidí a jejich práva na vlastní nezávislou zemi. Jen mám obavu, že tato varianta není při současném politickém uspořádání na pořadu dne.
Večeři připravuje osobní sluha. Prý tak lépe "přičichne k životu vyšších vrstev" a jeho práce je tak tou nejlepší školou. Ovoce je široká škála, prostě od všeho, co v průběhu půl hodiny převezli přes hranici dostáváme odebraný vzorek. Rozebíráme i náš plán na cestu do Pešavaru přes Bann. Silnice je tam údajně špatná a oblast nebezpečná, vládnou zde kmenové zákony a drogová mafie. "Třeba se vám nic nestane, ale je to zbytečné riziko", dostává se nám varování a Imranův podřízený jeho slova doplňuje. Za 6 let, které do této posádky ze severu dojíždí, si nikdy nedovolil jet touto silnicí a vždy jede vnitrozemím. Nu dobrá, po dnešních zkušenostech se podvolujeme, opravdu se zde necítíme třikrát jistě, obzvlášť s holkou ve stanu.
Ráno jsme odvezeni do míst, kde jsme se potkali. Za zvuku krásné místní hudby se řítíme bezohledně skrze vesničky, obyvatelé v hrůze uskakují, auta uhýbají mimo asfalt, teď jsme páni. Na pár minut. Loučíme se, obdarováni potřebnými dary jako několika metry červené látky pro Hanku na šaty. Kdyby bylo víc času, nechal by prý šaty i ušít. Dostáváme i několik obrovských plat žvýkaček, zajisté kořist z některého projíždějícího vozu. Ale bylo to super, je to paráda poznat i druhou stranu mince, mluvit se všemi vrstvami obyvatelstva.