Pohostinnost na březích Indu

A zase dál, na sever. Problémy se zažíváním neustávají, teď již trávíme noci v podřepu a teče to z nás horem dolem. Hanka několik dní nejí, ale vždy ráno sedne na kolo a šlape statečně dál. Dorážíme do dalšího z větších měst, Dhera Ismail Khan. Těsně před koncem města objevujeme internet, sice se již začíná šeřit, ale co. Nějak bylo, nějak bude. Nocleh budeme řešit, až to bude aktuální. Odesíláme maily a tma mezitím získává nadvládu. Promotáváme se ve světle reflektorů, cloněných temně šedou oponou smogu. Chaos, špína. Zjišťuji, že mi praskl přední nosič a visí jen silou vůle, než se stačím vynadávat, mám prázdný předek. Měním a marně přemýšlíme, kde si v této nekonečné zástavbě usteleme. Návrhy na hotel stále hodnotím jako špatný vtip.
Ale jak už to na tom světě chodí, dohání nás uřvaný motocyklista. "Můj šéf vás zve na čaj", ječí jak lodní siréna. Nemám na nějakýho uřvance zrovna náladu, ale je neoblomný. "Prosím, můj šéf, prosím". Konec konců, nezve nás on, ale jeho šéf, tak to zkusíme. Obtloustlý šéf se jmenuje Malik, je majitelem benzínky Shell, přepravní firmy se 7 náklaďáky, dvou velkých domů, polí a dobytka. Po čaji se již naučeně tážeme na stan na dvorku a je z toho samozřejmě ubytování ve vlastním pokoji s televizí v jeho domě. Ještě před tím jsme ale naloženi do nového fordu a s křiklounem, coby tlumočníkem a osobním řidičem, absolvujeme noční projížďku městem až k Indu. K večeři je nám zakoupeno celé grilované kuře, pochoutka horních vrstev. To byl zase den, říkáme si před usnutím. Někdo tam nahoře nás musí mít rád.

Je nám přislíben odvoz do Peshavaru na korbě jednoho z náklaďáků, s průvodcem si zatím děláme další výlet po městě. Odpoledne mne začíná silně bolet na plicích, ohnisko se mění, chvíli bolí u srdce, mám problémy se vůbec nadechnout. Ale dělám jako by nic, nechci již otravovat a na korbě náklaďáku to snad vydržím. Z obav před nějakým zápalem plic pojídám naše drahocenná, širokospektrá antibiotika. Malik nás ještě zve na sport, za domem hrají kluci kriket, národní sport v Pákistánu a Indii. Malikův výkon spočívá v tom, že vyráží rychlým krokem okolo svých pozemků. Držíme se, abychom se nepotrhali smíchy.
Večer jsme naloženi na náklaďák, čemuž předchází dojemné loučení, předání darů, výměny adres, jsou nám nabízeny peníze, které odmítáme. Steleme si v nástavbě nad kabinou, je to pro mne příjemnější, než se tísnit v kabině s řidičem. Sotva lezu, dává se do mne zimnice. Ale spí se mi dobře, silnice je zde slušná, takže se budím spíš jen ranním chladem.