Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Poslední štreka - přes Polsko domů

Radek Červinka / 12.05.2004

"Ženu týráš", směje se ruskej celník. Takže to už je opravdu Evropa. Ta sice začala už na Urale, ale tady, to jsme vlastně úplně doma. Jak je všechno relativní. Lotyšsko, Litva. Lesy, upravená města, všude rozeseté zemědělské usedlosti.

Dřív by se mi tu možná líbilo, dnes je to prostě Evropa. Do Polska zbývá den cesty.
"Támhle na nás někdo mává."
"Ahoj, já už Vás viděl několikrát. Můžu Vám nějak pomoct. Zkusím vás naložit." Kola úspěšně soukáme do dlouhého kombíku, no to bych nevěřil, že se tam vejdou. Nejdřív hospoda. Litevský národní jídlo - Zeppelin. Chlupatej knedlík plněnej mletým masem, to celé ve tvaru Zeppelinovy vzducholodě.
Vitautas je předsedou klubu Vitautasů ve Vilniusu, 16 let pracoval v oddělení ochrany památek na ministerstvu kultury a nyní se živí jako soukromý podnikatel. Koupil si knížku o potravinářské technologii a vyrobil umělý kaviár. Nyní má malou dílničku a technologii výroby patentovanou.
Vezeme se do Vilniusu, je to sice stranou, ale kdo ví, kdy se sem dostaneme. Vitautas je rozvedený, syn je již ženatý, a tak byt sdílí momentálně jen s námi. Druhý den vyrážíme do města, odpoledne nám dělá doprovod s velice fundovaným výkladem. Na večer zve na besedu známé. Mimo syna je tu ještě profesor Fyziky z místní univerzity a spisovatel. Sepsal knihu o Litevských partyzánech, kteří po kapitulaci Německa ještě dalších deset let bojovali proti dalšímu nepříteli, Stalinovi.
Jsme poctěni, vedem dlouho do noci "hlubokomyslné diskuse". Ráno nás Vitautas opět nakládá a veze asi 80 km k polské hranici. Loučíme se, odmítáme dar 50 dolarů.
Polsko. Přetížené rozmlácené silnice. Déšť. Zemědělci. Jedeme, jak to jde. Za 6 dní stojíme na naší hranici.
"Tak odkud, kolem světa?", ptá se celnička.
"Ne, jenom okolo Asie".
"Jenom?", směje se celník. "No a teď vážně..."
Jsme doma. Všichni tu mluví česky. Ale mám zde stísněný pocit. Co nás čeká. Budeme se ještě někdy schopni zapojit do téhle komedie? Velká reklama na mobil. Pupkáč se souká do nové káry a rozhlíží se, jestli ho všichno sousedé vidí. Dva špinavci. Šeptání. Reklama na ... ale to je jedno. Ve vzduchu visí DPH, nová opoziční smlouva, vstup do EU, válka proti terorismu.
V podvečer se zastavujeme u chaty pro vodu.
"Odkud?"
"Z Číny."
"Jo z Číny? A co pravidla provozu? Dodržujete, nebo si občas dáte nějakýho frťana?"
Nakonec přináší láhev. Popíjíme, povídáme, většinou nás ale nepustí ani ke slovu.
"Myslíš, že nám uvěřil?"
Poslední noc v Jeseníkách. Tolik se nám chce a zároveň nechce domů.
Ráno, je zima. Šlapeme, vynecháváme oběd. Ve 14 hod jsme u Hančiných rodičů.
"Ahoj, hurá, paráda, tady máte…."
Televize. Na Afgánistán dopadají první osvobozenecké bomby.
Za hodinu: "A co teď? Co budete…? Měli byste…?"
V šedivé schránce na dveřích tuším složenky.