Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Svéráz národního medu

Radek Červinka / 28.04.2004

Přichází Ural, v této oblasti naštěstí ne příliš vysoký. I tak musím alespoň jednou denně nějaký kopec tlačit. Ale jde to, odbočujeme z hlavní cesty, příroda je tu nádherná. Nikdo tady nic nezakazuje. Všude jsou cedule, varující před ohněm.

"Chraňte les, naše bohatství", zní také jeden z častých sloganů. Skládky se sice v lese najdou, co je to ale oproti tomu, co jsme už viděli.
Spíme v lese, před odjezdem slyšíme z cesty rachot. Křik omladiny, tůrování motorek. A jé je. To je o problémy. Kluci jsou připití, je jim něco přes dvacet. Ale jsou fajn, vyptávají se, zajímají se. "A co tam u vás, jak žijete", ptá se největší opilec, hlava bandy.
"No jak, jako vy tady. To zase není takový rozdíl."
"Jako tady ? Prosím tě, tam u vás je přeci civilizace. Ale tady?", a ukazuje rukou na nedalekou skládku pod smrčky. Mám z toho kluka dobrý pocit, zejména v těchto oblastech bych čekal, že bude příroda, les, řeky, něco obyčejného, běžného, o čem se nepřemýšlí. Alespoň někde cítím šance.
Dědina. Mává na nás párek třicátníků. Oba mrňavý, on tetovaný, ona silné brýle a bez předních zubů. "Pojďte na čaj, prosím, prosím,", škemrá Rita. No tak jo. Jedou před námi na klasickém ruském dopravním prostředku - motorce se sajdou. Mají domek na konci vesnice. Samozřejmě srub, nic jiného v Rusku prakticky není. Žijí spolu, mají dvě děti, ale svoji nejsou. V domě se nachází ještě jedna zvláštní postavička, nemluvný zamračený dědek, spí na posteli u dveří a do rodiny nejspíš nepatří, nikdo se nenamáhal nám ho ani představit. Dostáváme oběd, jen brambory s máslem, chleba, med. Je vidět, že mají hluboko do kapsy a taky je jasné, že to málo co vydělají, rádi smění za alkohol. Fjodja se přiznává k nějakýmu tomu roku za katrem.
"Půjdete s náma na paseku?", ptá se Rita.
"Co to je paseka?"
"Paseka? No..no..to je přeci příroda. Taková krása."
Naskládali jsme se na motorku ve čtyřech, funí, smrdí, poskakuje po hrbolaté lesní cestě, úpí v kalužích bláta. Paseka. Uprostřed lesů. Srub a stovka úlů. Fjodjův otec s pomocníky už začali vybírat a stáčet. Zahajujeme několika gramy vodky na družbu, několik gramů na zdarově a pak ještě čut čut, jen tak pro náladu.
Beru si kuklu. Nikdy jsem to nedělal, co když dostanu žihadlo. A než stačím říct au, mám první v ruce. A za chvíli se další mrcha dostává pod svetr, jé lechtáto to a …už ho zase mám. Hanka točí klikou medometu, Fjodjův otec, starý včelovod, nám vše vysvětluje. Ale za chvíli je hotovo, několik gramů na družbu, několik na.. .
"Bavíme se s místními, jak se žije, kde sloužili na vojně. "V Německu? A jak bylo?". "To tenkrát v tom 68., jak byla u vás ta kontrarevoluce", vypráví nám děda příběh. Od srdce. S láskou. Vše myslí tak dobře. Copak mu můžu brát tu iluzi. Copak mu teď můžu tvrdit, že nám nepomohl, že nás okupoval. Raději to polykám a s úsměvem na rtech mu přikyvuji. Kolik bylo asi těch nevědoucích s dobrými úmysly v porovnání s těmi druhými?
"Znáš svéráz národního lovu?", zkouším Fjodju.
"No jasně, a znáš i rybálku?"
"Samozřejmě."
"No to je skvělý, tak zítra zajdem."
Báňu ani nevnímám, stejně tak i večeři. "Ty rybky maj hlavičky", s odporem se dívá Hanka. "To sníš, dali nám to nejlepší, sami určitě nebudou mít zítra co do huby. Takže úsměv a statečně do toho."
Ráno začíná několika gramy zaručené desinfekce. Balíme se, loučíme se. Není čas, rádi bychom zůstali, ale víza se krátí, blíží se zimy. Tak rybolov až příště. Dostáváme výbavu na cestu. Dvě 1,5 litrové láhve, vrchovatě plné medu. Poulím oči na ten zlatej zázrak.
"Jen se neupejpejte, sami jste si ho vydělali".
Ural i zauralí jsou nádherné. Zalataja oseň, vzpomíná si Hanka na slavný obraz. Ale skutečnost je určitě mnohem krásnější.