Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Na kole do Číny a zpět

Šlapeme do Číny

Radek Červinka / 3.07.2003

Rozhodli jsme se, že práce bude i za nějaký ten rok a že naše firma přežije i bez nás. Vypnuli jsme tedy naše zvesela poblikávající monitory, kupu papírů, které se nám na stole nekontrolovatelně množily, jsme smetli do koše, zastrčili židli pod stůl a šli dát výpověď. Jedeme do Číny a zpět. Na kole.

To bude trapas! Hanka loví po zemi láhev na vodu, ujeli jsme 100 m a na prvním semaforu se z nás při pokusu o rozjetí sypou věci. To bude trapas. Udržet řidítka v přímém směru, to bude chtít trochu cviku, ale ujet s těmahle naloženejma obludama několik desítek kilometrů, na to toho cviku asi bude potřeba trochu více.
Rodiče nejevili přílišné nadšení. Všeobecně je v nich zakořeněn názor, že v 28 letech má člověk vlastnit o něco více majetku, než jen jedno obložené kolo, že má mít před sebou světlejší kariéru, než kariéru mastného fleku pod koly projíždějících kamionů, a o něco více jistot, než byly naše nejistoty. Můj otec prorokoval nejvýše Turecko a Hančina máti, poté co s Hankou začala mluvit, prohlásila, že se připlazíme do konce prázdnin zpátky. Hnáni takovouto morální podporou a skutečností, že nevíme o kolech zhola nic, že jsem nikdy nelepil píchlou duši a ani ji neměnil, že jsem nikdy neopustil bez asistence cestovní kanceláře bezpečné jistoty našeho policejního státu, že se v cizím jazyce sotva zeptám na cestu, občas jsme o výsledku expedice zapochybovali. Ale co, třeba tam Hančin Olpran, před pěti lety zakoupený za 5000 Kč opravdu dojede. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsme netrénovali. Já si koupil v bazaru kolo a prvně od svých 13 let jsem si vyzkoušel, že balanc stále udržím. Vyrazili jsme na víkendovou akci Olomouc-Praha. Pro vysvětlení, Hanka je z Olomouce a já z Prahy. Dojeli jsme až do Přelouče s konstatováním, že kdybychom chtěli ….
Je odpoledne, 1.června 2000, přežili jsme první den cesty, nevzdaly a znovu vyrážíme porvat se s osudem. „Kolikrát ještě?“, ptáme se oba v duchu. Kolik dní nám potrvá, než spatříme zeleň indických palem, pravé indické slunce nad stejnojmenným oceánem, budeme dýchat magickou vůni vonných tyčinek a do našich uší …
Túú, túú , vytrhuje nás ze zasnění jiná magická melodie.

I první kopce mají k idylce dost daleko. Ani nejlehčí převod nebyl dost na bagáž, kterou bylo nutno rozložit jak na zadním, tak i na předním nosiči. Možná že něco bylo zbytné, časem jsme si to sami uvědomili a zaplakali, ale v podstatě toho nebylo až tolik. Ono když se člověk vypraví do světa a s rozpočetem 2400$ pro dvě osoby, nezbývá, než stát se co nejvíc samostatným, jistotu hotelového pokoje nahradí plátěný příbytek, teplou peřinu pak spacáky, odolávající i chladu himálajských velehor, místo porcelánových talířů, ubrousků, vázičky s květinami a sem tam usměvavého pingla s sebou vláčíme kotlík i se stojánkem, nerezové misky a hlavně spousty potravin, cukru, mouky, rýže, ba i nějakou tu mrtvolku důmyslně ukrytou v plechovce, to abychom toho náhodou neměli málo. Samostatní musíme být i v jiných disciplínách - pro navigaci máme kompletní mapy. Jejich nákup na cestě může být problematický a hlavně drahý, tašky jsou plné náhradních dílů - lanka, brzdové destičky, ložiska, osičky a hlavně duše a pláště, těch nebylo nikdy dost.
Tak teď již všichni víte, kam jsme jeli a že jsme s sebou stěhovali půlku majetku, takže ještě pár slov o nás a pak do toho hned šlápneme - jméno mé je Radek Červinka a spolu s Hankou Čechovou vám v následujících článcích přiblížíme kraje od Čech až po Čínu z pohledu zcela obyčejných turistů – cyklistů.