Návštěva medvědího prasete

Pak jedu přes Konstancu, přejíždím Dunaj a ustýlám si na zalesněném kopci, obklopeném nekonečnými lány. Ještě než jsem usnul, mě vyděsilo nějaké zvíře. Šlo to kolem, ale neviděl jsem to. Zahlédl jsem jenom stromy a křoví, jak se hýbají 5 metrů od mého ležení. Podle hlasitého zlostného bručení bych to typoval na méďu, ale podle rychlosti jeho kroků spíš na prase. Chvíli to dupalo okolo, tak jsem si v tichosti připravil nůž, železnou tyč (z hustilky na kola), foťák a baterku. Ale TO po chvíli s mručením uteklo pryč. Nůž a tyč jsem si nechal pro sichr u sebe.
Ráno jedu stejnou cestou, kterou jsem přijel, teda přes Sloboziu a Buzau do Brašova. Dál ale nepokračuju přes Fagaraš, a Sibiu, ale jedu severnější cestou přes Sighišoaru, Tírgu Mures a přes místní pěkné vesničky, obydlené hlavně rumunskými Maďary. Za Tírgu spím v lese.
Další den jedu na Cluj-Napoca, odtud pomalu přes hory do Oradey a vjíždím do Maďarska. Na hraničním přechodu schválně parkuju mašinu mezi dvě fronty aut tak, aby ji maďarští celníci neviděli a vychází to. Silnice do Tizsáfüred je delší než jsem čekal, přijíždím tam až odpoledne. Dávám si kávu na jedné zahrádce a pozoruju čápy. Odjíždím směrem ke slovenské hranici, projíždím přes vísku Homoktörenye a až za tmy dorážím na čáru. Slováci obchází můj stroj, jako by v životě neviděli větší vrak, měním prachy a tankuju. Jedu dál, ale nemůžu najít pořádný místo na spaní, v motorestu dávám čaj a jedu dál, ustýlám si v po půlnoci kdesi na kraji pole.
Ráno pokračuju k naší hranici. Za Trenčínem ještě zastavuju na polívku a kupuju domů k rumunským sýrům ještě slovenské. Kromě toho vezu pro kamaráda úlomek ze starého džbánu z Kamrak Vanku a pro sebe rumunský cigára. Celkem jsem najel 9 000 km, z peněz mi zbylo jen 20 euro a 6 dolarů.

Odpoledne 15. srpna se pomalu blížím k našemu hraničnímu přechodu. Celníci mi koukají na razítka do pasu a na motorku. Ptají se, kde jsem to vlastně byl. Zběžně jim to osvětluju  a jeden z nich se téměř kamarádsky ptá: „…a přivezl jste si nějaký ….zážitek?“
„No jo, dobrý to bylo“, povídám a jsem doma.