Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Turecko na motorce

Řešení silniční nehody v Turecku

Milan Loucký / 29.09.2005

Konec srandy. V Bolu, městě ležícím 250 km východně od Istanbulu, se mi stalo současně několik nepříjemných věcí. Na dvouproudé silnici jsem odbočoval doleva, blinkr jsem měl puštěný a svítila mi zelená. Při nájezdu do křižovatky se za mnou ozval hlasitý svist brzd, ve stejný moment mě jakýsi katapult vystřelil i s motorkou velkou rychlostí dopředu a zároveň mnou obrovská síla švihla o zem.

Zezadu to do mně napálil autem nějakej Turek. Všechno to bylo až příliž rychlý, pamatuju si to dost černobíle, jako by se mě to netýkalo. Když jsem se pomalu zvedal s asfaltu, viděl jsem lidi, jak se sbíhají k místu srážky. Motorka ležela asi 5 m ode mě, zaražená o krajnici vozovky. Okolo bylo na zemi spousta různých součástek a z nádrže vytýkal benzín. Někteří z přibíhajících měli cigáro, hned jsem je nekompromisně poslal pryč a rychle zvedl motorku na stojan. Místní mi ukazovali, jako že už telefonují pro policii. Z auta, které do mě narazilo a nyní stálo 20 až 30 m, vybíhali lidi a cosi na mě hulákali – chtěli svést vinu na mě. Sundal jsem si prasklou helmu a křičel, ať se kouknou na motorku, blinkr ještě svítí, měl jsem zelenou atd. Potom kolem projela ambulance a až se otáčela, došlo mi, že je to kvůli nám. Mladí lékaři mě vzali dovnitř a prohlédli moje tělo. Říkal jsem jim, že jsem v pohodě, jen mi teče krev z ruky, ale zakroutili hlavou a znovu mě celého prohmatali. Potichu se na něčem domlouvali, pak mi zavázali odřenou ruku a pustili mě ven. To už přihoukalo pár policejních aut a turečtí poldi začali s vyšetřováním. Já zatím obhlížel motorku – no na hovno! Ten blbec to do mě napálil tak, že jeho levým předním světlem “kontaktoval“ můj zadek, teda výfuk a hlavně zadní klec na kanystr (zaplaťpánbů prázdný). Motorka spadla na pravý bok. Řídítka se stočila pod mašinu, urazila se přední brzda, rychloměr, zrcátko, přední světlo, zadní světlo, rozlomil se výfuk, roztrhla se taška na nádrži atd. Kolem se válely všechny tyhle komponenty, střepy, vyteklej benzín a brzdová kapalina. Přes celou šířku odbočovací cesty (tj. asi 8 m) se táhly do asfaltu vyryté rýhy od klícky na kanystr.Samozřejmě je taky popraskaná a nepoužitelná. Motor je vizuálně v pořádku, elektrika taky funguje. Auto, které do mě narazilo, byl starý renault (jako dácie) a kromě řidiče v něm seděli ještě dva chlapi, dvě ženský a tři děcka. Auto má zničený světlo a masku a píchlá obě levá kola.
Hádali jsme se s fízly, řidič auta opakoval – stejně jako posádka jeho auta – že jsem mu vjel do cesty, ale to je blbost, prostě jel moc rychle a nekoukal na cestu. Já říkal svou verzi ,ale na mé straně stál jen jeden svědek. Zajistil jsem motorku u stanoviště taxíků a poldi odvezli mě, mého svědka, řidiče a jeho svědka – spolujezdce - na fízlárnu. Silnici rychle zprovoznili, tak jsem protestoval, že ani nezměřili brzdnou dráhu auta. Můj svědek –Atilla Önal- byl zároveň mým překladatelem, nikdo z poldů totiž neumí anglicky ani německy. Havárka se stala asi v 13:15, teď už jsou 4 hod odpoledne a já furt trčím na policejní stanici. Atilla, pán kolem šedesátky, už musel odejít. Zatím jsme sepsali všechny možné protokoly, dýchal jsem do rozbitého měřiče alkoholu, pořád se dohadovali, jak to teda bylo. Atilla mě statečně bránil, jinak by to asi fakt hodili na mě. Budu-li však já nárokovat náhradu škody, budu muset zůstat ve městě, než se to vyšetří. To je samosebou nesmysl, s jedním svědkem nemám šanci a prachy na hotel taky ne. Domluvili jsme se tedy s druhou stranou, že já, ani oni nebudeme chtít uhradit vzniklou škodu. Teď tady sedím, čekám na něco, nikdo neví na co, ale zdrhnout nemůžu – mají všechny moje doklady. Policajti tady v kanclu mě už berou normálně, nosí mi i čaj, ale já potřebuju ven!
Nakonec se to dořešilo. Policajti mě zkasírovali o asi 30 dolarů za správní poplatky. To je další legální čórka - tu zde platí každý účastník nehody, teda i ten, co mě srazil). Pak mě ještě vozili po městě na soud zaevidovat celou kauzu, pak na dopravní policii pro nějakou blbost, znovu na soud pro kopie, jak u blbejch.
Slíbili mi, že mě dovezou ke směnárně, ale místo toho jsme jeli na trh pro ženu a dceru jednoho z nich. Vyhodili mě u motorky - aspoň něco. Spěchal jsem do města najít nějakou směnárnu (bylo už 7 večer) a pak se pustil do opravy.
V trochu provozuschopném stavu jsem jel pryč z města, ale po 100 km mi bouchla elektrika a já musel přespat na betonovém plácku u hlavního silničního tahu – na sajgon.