Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Turecko na motorce

Krušná noc v altánku

Redakce, Milan Loucký / 20.07.2005

V 8 večer skončila bohoslužba. Chtěl jsem se při ní kouknout do mešity, ale nešlo to. Navštívili mě dva malí kluci , chtěli čórovat a lezli mi do báglu a do věcí na mašině. Pak vypadli pryč, ale za chvíli se jeden z nich vrátil i s otcem. Zvali mě k sobě domů a zároveň žebrali o jídlo.Už jsem měl ale všechno snězené a nemohl je pohostit - trapas! Potom otec něco opakoval stále dokola, zuby samá díra, uši jako rogala. Vykouřil mi několik cigaret, pak tam jen oba seděli a potichu na mě koukali Byl to dost skličující pocit.

Z ostatních vesnic se začalo znovu ozývat “Älláh äkbär“, ušatec sebou trhl a pomalu se o holi odbelhal se synem k minaretu. On byl totiž muezzin - ten, kdo zpěvem vyzývá muslimy k bohoslužbě, či motlitbě. Vůbec na to nevypadal.
Můj nynější příbytek v noci osvětluje žárovka. Při pozorném pohledu ze silnice si někdo může mě a mých věcí všimnout, a to se mi moc nehodí. Ale i tak je to vcelku luxusní azyl. Okolo lítá hodně netopýrů – to mě v tom dešti dost překvapuje. Myslel jsem, že jim budou kapky deště rušit jejich “radarový signál“. Je čas na kutě.
Asi po hodině spánku mě probudili (ani nevím jak) fešáci v maskáčích a se samopaly. Něco na mě huhlali, já jsem nic nechápal a byl jsem jak zfetovanej (to je po jedné hodině spánku každý, zvlášť když noc předtím oka nezamhouřil). Jen velmi pomalu mi docházelo, kde jsem a co se děje kolem mě. Matně jsem vnímal, že dva mají kalašnikovy, další dva americké M-16 a přijeli civilní dodávkou. Kdybych nebyl v té chvíli mentálně úplně mimo, strachy bych se nejspíš připosral. Když jsem trošku přišel k sobě, zkusil jsem cosi anglicky a německy. Vzali mi doklady a po chvíli žvatlání přivedli dalšího, který “umí dobře anglicky“. Neuměl. Dal dohromady jen pár slov. Konečně jsem našel ve spacáku brejle a rozkoukal se. Po delším neplodném rozhovoru z nich konečně vypadlo, že jsou to pomatenci z JANDARMA - slavné to Turecké armády. Nevím, co po mně chtěli, ale tímhle mě uklidnili. Všiml jsem si, že to, co jsem považoval za kalašnikovy, jsou československé samopaly vzor 58! Vysvětlil jsem, že jsem z té země, vrátili mi doklady a následovala další snaha o debatu. Nakonec jeden z nich – ten co mluví anglicky - začal opakovat „daňjer, daňjer“. Nechápal jsem. Zkusil to jinak. Ke slovům „daňjer, daňjer“ si přiložil ruce k uším, vyvalil oči a začal kolem mě pomalu tancovat jak debil. Já zase nic. Tak teda někam zatelefonovali mobilem a poté tohle taneční číslo vylepšili novou říkankou „daňjer bíír, daňjer bíír“. Že by mne chtěli pohostit pivečkem? Anglicky drmolím, že „dík, ale pivo si nedám, já chci spát…“. Moji hrdinové se znovu radí a pak mi to ten spíkr slabikuje… A už mi to dochází. Daňjer bíír je varování před medvědem –DANGER, BEAR! No super, tak jsme se domluvili.
Hoši potom ještě zkouší téma EURO ´04 (proč jsme Řeky ve fotbale neporazili?), a Amerika versus Irák, ale já pořád zívám a zavírám oči. Už jim asi došlo, že teď v noci moc nepokecáme a po hodině handrkování jedou mí chrabří ochránci konečně do prdele.
Takže se vlastně nic nestalo. Jen jsem při dalším usínání ještě přemýšlel, jestli mě žebra bolí od tvrdé podlahy, nebo mě jeden z těch pošuků nakopl, abych se probudil?