Na motorce na východ

Z Prahy jsem vyjel až odpoledne, takže jsem se na noc zastavil u mých rodičů na jižní Moravě. Další den pak švihám přes Uherské Hradiště na hranici ČR - SR. Čeští i slovenští celníci (nebo jak se ti důležití páni teď jmenují…) mi kontrolují doklady, i když jsme všichni v jedné Unii. Ale je fakt, že neprudí, neprohledávají a nemají blbý otázky jako dřív. Jedu na Zvolen, odtud pak přímo na jih, k maďarské hranici. Je krásně teploučko, jedu jen v triku, nebo flísce  (no ona ta moje eMZeta ani moc nevytáhne, jedu jen stovkou), začátek je super. Ale při tankování jsem myslel, že omdlím – litr benzínu tu stojí 36 Sk (rok 2004)!  Slovenský kačky mi nestačily ani na plnou nádrž, tak jsem zvědavej, jestli Magyár přejedu bez tankování. Moje nynější finanční situace je taková, že mám 200 euro a 450 US dolarů. Uheráci  mají benzín taky dost drahej, a já nechci zbytečně utrácet.

Maďarsko
Na  hranici mi pohledná celnice přeje „bon voajáž“ a já konečně drtím maďarský asfalt. Dopravní značení a moje mapa se moc nedoplňují a já trochu bloudím. Projíždím okolo hořící skládky, vzduch černej na kilometry daleko a smrad jako prase – no maďarská pohostinnost  je fakt  originál!  Cesta mě vede dál mezi vesničkami, vidím několik čápů a k mému velkému překvapení i  pár lehkých  holek  u silnice – přemýšlím, jakou tady mají asi klientelu? Že by si uherští sedláci mezi hnojením a dojením občas odskočili od rodiny? Přejíždím tu paprikovou republiku směrem k Rumunsku, ale cesta neubíhá příliš rychle . Už padá tma a já si ustýlám  ještě na maďarské straně kousek od silnice, ale na parádním místečku. Pro spaní mám sebou alumatku, spacák a pončo, které roztáhnu, vyztužím duralovým skládacím obloukem, upevním k zemi a tím mi vznikne solidní nepromokavá střecha.
Hned po zalehnutí  mi uspořádaly uvítací výbor maďarští komáři – v  nočním souboji jsem jim nedal svou krev zadarmo.  
Ráno v 10 hodin startuju  na rumunskou čáru, ale benzín nestačí. Maďaři na žádné benzíně eura neberou a já z posledních kapek přijíždím do Tiszsáfüred  (no fakt, já si to jméno nevymyslel!), městečka u řeky a jezera Tizsa. Měním 20 Euro, kupuju cosi  k jídlu, benzín (litr stojí v přepočtu asi 1 Eu) a koukám po okolí. Už na Moravě jsem viděl dva čápi, na Slovensku taky, ale tady se s nima  roztrhl pytel! V jedné Tiszáfüredské ulici jsou 3 čapí hnízda na komínech hned vedle sebe, jinde čápi postávají jen tak  na střechách, nebo pilně poletují. Jedu dál, v malé vísce se zastavuju na svačinu a nanuka  a potom už přichází konečně rumunská hranice. Jsou tu velké fronty, ale to mně nevadí, motorka může všechny auta objet a prokličkovat až k celnickým boudám.

Příští díl: Rumunsko