Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Turecko na motorce

Arménský kostelík Kamrak Vank

Milan Loucký / 14.09.2005

Ráno si procházím arabský hřbitov se starobylou kaplí. Pomníky na hrobech jsou zdobené arabskými motivy a písmem a každý náhrobek je jinak nakloněný, jak na židovském hřbitově. Zbystřuju smysly a poslouchám; jako bych slyšel dunění vzdálených výstřelů, či spíš dělostřelby. Slyšel jsem to už včera večer, ale svedl jsem to na raki.

Teď to ale slyším znovu a dost mě to mate; Irák je sice vzdušnou čarou jen kousek, a přestože v něm právě probíhá válka, v iráckém Kurdistánu se snad nebojuje. A jinde v blízkém okolí by měl být taky klid zbraní. Nevím odkud to jde a pouštím to z hlavy.
Jedu okolo přístaviště, z nějž plave loď na Ahtamar. Člun právě odrazil od břehu, ale mně to ani nevadí, arménský kostelík vidím svým kukrem i ze břehu a znám ho z dokumentů a reportáží. Já mám jiný cíl. Vím, že kousek od jezera, ale uprostřed hor je jiný arménský kostelík, zvaný Kamrak Vank. Hledám kurdskou vísku, která je Kamraku nejblíž, ale chvíli to trvá, vesnic je tu víc. Lidé vybíhají z domů, zvou mě na čaj. Je mi líto, že je musím zklamat a odmítnout.Musí mi tedy aspoň poradit a posílají mě na polní cestu u břehu. Na ní ale bloudím a nemůžu najít žádný záchytný bod. S několika pastevci se domlouvám kudy ke kostelíku, ale jejich rady se vzájemně liší. Popojíždím po prašné cestě, vím že jsem blízko, ale nic konkrétního nevidím. Další pastevec mi ukazuje od ovcí vyšlapanou cestu do kopce. Uplácím ho cigaretama, má radost a volá: „kristianik gůt , kristianik gůt“ a bafá jak fabrika.
Nutím jet mašinu do svahu, který sice není prudký, ale je plný ostrých kamenů a horských potůčků.
Najednou vidím ten kostelík – byl celou dobu přede mnou, možná jde vidět i z polňačky. Je ale v dálce, malinký a celý nahnědlý jako okolní kopce. Dál musím pěšky.
Je to nádherná, patrová stavba se základnou ve tvaru T, s nízkou osmibokou věží. Stěny jsou bohatě zdobené kříži a arménskými nápisy, tesanými do kamenů. Ale není to hýčkaná historická památka. Pomalu se rozpadá, ve zdech jsou velké trhliny a okolo v trávě se válí spousta velkých, zdobených kamenů. Uvnitř kaple není žádná výzdoba vidět, vše je omlácené, nebo pod vrstvou plísní. Pastevci kapli používají jako chlív pro ovce, sami přespávají v kamenných domcích za kostelíkem. Domky si spravují čímkoli to jde, tedy i vzácnými, před tisícem let zdobenými kameny ze zdi kostela. I příbytky mají asi původní základy, neboť Kamrak Vank leží u pramene, je zde několik stromů a v arménštině slovo VANKH znamená “klášter“- zřejmě to bylo dřív místní významné centrum. Dnes je to tu opuštěné, i pastevci jsou o kilometr níž, blíže k jezeru. Já jsem sice bezvěrec, ale tahle stavba mě opravdu fascinuje -svým věkem, obrazy na zdech a v kamenech, i svým nynějším stavem. Je to nádherné místo, nemůžu se odtud odpoutat.
Od Kamraku se vracím zpět na hlavní silnici přes kurdské vesnice. Pro mě není rozdíl mezi tureckou a kurdskou vsí patrný na první pohled, ale v každé zastavuju a dovídám se to od místních. Jako dopravní prostředek pro lidi i náklad zde tvoří vozík tažený koněm či oslem, nebo zvíře samotné. Náklad na voze výrazně přečnívá přes jeho okraje, často až do výšky 4 metrů. Pokud zde uvidíte motorové vozidlo, tak je to nejčastěji traktor, či starý náklaďáček nebo motorka s nákladním vozíkem na straně (jako sajdkára). Místní jsou oblečení konzervativně (tedy ženy opět v dlouhých sukních  a na hlavách šátky, muži v košilích a přes ně stará hnědá či šedivá saka, nebo obnošené monterky) . Po vesnicích se motá spousta koz a drůbeže, mezi vískami se potulují okolo cest stáda telátek. Hřebeny okolních pohoří jsou opět suchá, ale dole v osadách je zeleně dost.