Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Turecko na motorce

Na slepované motorce domů

Milan Loucký / 4.10.2005

Ráno jsem elektriku znovu zapojil a vyrazil dál na západ. Motorka celý den protestovala, pořád jsem dotahoval výfuk, nebo se hrabal v elektrice. Samozřejmě se taky naplnilo přísloví, že na posranýho i hajzl spadne - 50 km před Istanbulem jsem chtěl zařadit čtyřku, ale nemohl nahmatat řadící páku. Koukl jsem pod sebe a chvíli trvalo, než mi docvaklo, že tam není –já ji ztratil!!!

Chtěl jsem se pomalu otočit, ale motor chcípl. Pěšky jsem se vracel podél krajnice a hlasitě kurvapičoval tak, že se ještě teď stydím. Po 50 minutách rychlé chůze jsem řadící páku konečně našel na druhé straně silnice a krásně slisovanou, protože už ji stihlo přejet pár přetížených tiráků. Cestou zpět k mašině jsem našel celý zadní světlo z nabouranýho kamiónu a kus z něj použil na mým zadním blatníku.
V Istanbulu mě zastihl prudký déšť a zase jsem hodil i s eMZetou držku na mokré křižovatce. Další bouřka přišla 100 km za Istanbulem (tzn. západně od něj) a já musel zastavit. Na parkingu jsem dořešil přední, furt ještě rozbitý světlo. Vyklepal jsem a vytvaroval to, co z něj zbylo a místo skla tam zasadil plastovou placku, vyřízlou z PET láhve.
Večer ležím ve stejném lesíku jako první noc v Turecku. Motorka je schopná jízdy. Přední i zadní světla, kromě brzdy, svítí. Přední brzda pracuje tak na 60 %, rozervanou nádrž na brzdovou kapalinu jsem zpevnil malou lahví z pevného plastu. Klec i s kanystrem jsem vyhodil, byla úplně zrušená. Dál mám pokřivená řídítka, chybí mi rychloměr a kšilt, který chránil mou levou ruku, plynovou rukojeť a přední brzdu. Zadní pneu je úplně sjetá a zadní tlumiče jsou už taky dost unavené. Helma mi slouží dál, ale je urvaný plexisklo, na bundě mám roztrhlý rukáv. Zítra mi končí turecké vízum, takže musím dojet na bulharskou čáru. Mám bobky z celníků, ale tady to snad bude pohoda – větší problémy čekám až na maďarské hranici - mašina je na tom fakt bídně. Taky peněz je málo. Potká-li mě ještě nějaká nehoda, nebudu mít na žádný náhradní díly.
Za poslední turecké liry jsem koupil benzín a trochu jídla. Po jídle odpočívám. Znovu se ozývají muezzíni, okolo šustí pískomilové, kousek nad stromky prolítla tiše sova.
Další den jsem v klidu projel přes turecko-bulharskou hranici a jel do Burgasu kratší cestou, o které jsem před tím kvůli staré mapě nevěděl. V Burgasu odpočívám v parku s kávou z automatu. Bulharky jsou fakt hezký holky, teď jsem se dva týdny koukal na samý zahalený muslimky, tak je pauza v parku vítanou změnou pro mé smysly. Dvě děvčata se slabostí pro motorkáře si chtěla ke mně i přisednout, ale jedna si včas všimla mých cigaret Türkü. Po zjištění, že jsem Turek, šli samozřejmě do háje - jižní sousedi jsou jim pod úroveň. Škoda.
Jedu dál a přespávám na skvělým plácku, který je obklopený dozrávajícími vinohrady. Co přikusuju k večeři netřeba upřesňovat.