Domluva s Maďary

Motorkářova zrada

Mačkám startér a nic. Kontroluju pojistky a kontakty. Taky nic. Znovu prověřuju čidlo od stojanu . Znovu a znovu kontroluju, zda někde nejsou rozpojené kontakty. Po hodině a půl mě pán z obchůdku posílá níž, prý je tam servis. Tak tam motku tlačím, ale je to pohoda, z kopce to jde. Zastavuju u toho servisu. Tam nikdo. Ale kolemjdoucí mi ukazuje, že další barák je taky servis. Ovšem v tomhle druhém je jen žena majitele. Neumí žádný jazyk, ale volá manželovi mobilem. Pak mi posunky vysvětluje, že to je AUTOservis a muž nepřijede.
Sjíždím z kopce níž k Salgótrjánu. Daří se mi motor nahodit,  a  zastavuju, abych dotáhl všechny povolené šrouby, dal si helmu atd… Jenže při dalších pokusech motor opět nahodit roztlačením už nemám úspěch. Tlačím motku k malému parkovišti u bufetu a tam ji zajišťuju a jdu 3 km do města pro pomoc.

Maďaři mumlaví

Jenže nikdo, ani mladí studenti, neholduje žádnému z cizích jazyků, a tak mě posílají z jedné ulice do druhé, ale k motoservisu se né a né dobrat. Tři hodiny se motám po městě jak debil a žádný servis nenacházím. Jdu zpět k Aprilce. Tam zastavuju dva maďarské motorkáře. Nikdo z nich neumí jinak než maďarsky, ale chápou, že mám problém a mobilem volají kamarádovi. Ten přijíždí osobákem až za mnou a se zkoušečkou napětí projíždíme dráty. Něco na mě mumlá, ale je to Maďar, takže „ném tudóm“. Evidentně z toho taky není moudrý a jediné, co mu rozumím a co on po hodině hledání chyby stále opakuje, je sousloví Aprilia-servís-Budapést. Pak se loučí a odjíždí. Už se pomalu stmívá a já jsem totálně v prdeli. Nemůžu dál a nevím v čem je závada. Zřejmě odešel startér. Opět mi najíždí vzpomínka na cestu po Kurdistánu, tehdy jsem se vracel se zcela zdemolovanou motorkou (srazilo mě tam auto). Ale jela a dojela. Dnes je to jiné, smutnější. Nejhorší ale je to, že ve středu musím být v Praze a dnes máme pondělí večer.