Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
![]() | ČR | ![]() | Afrika | ![]() | Amerika | ![]() | Asie | ![]() | Austrálie a Oceánie | ![]() | Evropa | ![]() | Stř. východ | ![]() |
Milan Loucký / 14.05.2007 |
|
Po hodinovém vyptávání a hledání konečně nacházím onu motodílnu (úvodní foto). Je malinká, ale profesionálně zařízená, včetně internetu. Šéfem je chlapík kolem čtyřicítky, jeho pomocníci jsou kluci mezi 16-25. Jsou velmi ochotní a už jen jejich přístup mi dost pomáhá s mou nervozitou. Ohromuju je „svou srbštinou“ (lanac, ozubnica) a ihned je jasné, co potřebuju. Ale bohužel na skladě nemají žádný řetěz, který by mi vyhovoval. Samozřejmě hned žhaví mobily (které tu všichni vlastní) a rozjíždí po Loznici „tichou poštu“. Ale bez výsledku. Zvažuju možnost, že bych u nich motorku nechal a odjel s řetězem do Bělehradu, vzdáleného od Loznice jen 150 km. Snad tam bych pořídil. Ale v tom přichází reakce na hlasitou“tichou poštu“. Nejdřív se ozývá na mobil jejich kamarád a pak přijíždí na skůtru do servisu. A s sebou přiváží nepoužívaný řetěz ze svého japonce. Zkoušíme ho na mou Aprilu a je tu vítězství! Články řetězu jsou sice mírně širší, ale rozteče válečků jsou stejné! Nemusím tedy do Bělehradu, s tímhle řetězem to půjde. Upínáme řetěz a já nahazuju na motorku všechny krámy a kufry (odstrojování a nastrojování bagáže jsem za poslední dva dny dělal asi 7x). Ale ještě neodjíždím. Krásná mladá dcerka přinesla kávu a my sedíme a kecáme. Jsou to frajeři, na polici se jim leskne spousta trofejí z motosoutěží. Nemluvíme jen o motorkách, ale třeba i o srbské kultuře, hlavně muzice a kinematografii. (K tomu ještě musím poznamenat, že z rádia se linul zamilovaný popík –zpěváci hlasem neuvěřitelně připomínali buď Jožo Ráže, nebo Rišo Müllera - nic mezi tím.) O placení nechtějí ani slyšet –vždyť jen pomohli člověku v nouzi, ten řetěz stejně nepoužívali atd., zkrátka se vytáčeli, ale nakonec sem šéfa donutil vzít něco s tím, že je to pro kluky, kteří pomáhali. Pak se loučíme a odjíždím do centra. Dohání mě kluk z dílny na skůtru a dává mi cigára, která jsem u nich zapomněl. Já furt někde něco zapomínám. Ve městě zrovna probíhá svatba –za zvuků rychlé cigánské dechovky přijíždí dlouhá bílá limuzína a dost se jí kouří z kapoty. Z ní klopýtá nacukrovaná nevěsta, okolo jedoucí auta troubí jak o život a všichni mávají srbskýma vlajkama- svatba holt není jen založení rodinného svazku, ale i událost národního významu. Motám se po městě, tankuju a jedu zpět směrem na Bosnu. Prožívám si chvíle naprosté euforie, moje cesta neskončila a můžu pokračovat dál. Ještě z Kecám s Miloradem, majitelem bufiku – narodil se v Bosně. Na zdi mu taky visí obrazy dvou nejznámějších bosenských Srbů –Ratka Mladiče a Radovana Karadžiče, momentálně nejhledanějších válečných zločinců. Radši se ani nebudu ptát, co dělal Milorad za války. Venku furt prší, ale po těch problémech s lanacem a ozubnicou si to jeden tak nebere. Pak už ale vylízá slunko a já mířím na bosenskou hranici. Tu tvoří řeka Drina a přechod je na mostě. Srbští celníci jsou nadšení z toho že se jmenuju Milan, podle nich je to srbské jméno a já teda musím mít srbské předky!! No nevím, až dojedu domů, tak se přeptám. |
|
Přečteno 1681x |
Komentáře |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() |
| ||
Střípky |
Komerční sdělení |
Štěrba nabízí: |