Minová cesta do Mostaru

Ležení pod pončem je v suchu, a tak se soustředím na klidné usínání. Ale ta balkánská káva je fakt drsnej nakopávák a do půl druhé v noci čumím jak sova a spánek nikde. Když už jsem konečně zabral, proběhla kempem smečka psů a jeden zakopl o šňůru mého„stanu“- probudilo mě trhnutí a zavití toho čokla tak, že jsem se dost vyplašil a už zas nemohl usnout.

Pyrotechnici v akci

Ráno pořád leje, ale před desátou se obloha konečně trhá, vykukuje slunko a dost rychle všechno vysouší. Jedu ještě do Ilidži na kafé, tam, kde jsem ho pil včera večer. Když jsem po něm včera neusnul, tak by mě dnes mohlo aspoň probudit, ne? Barman si mě samozřejmě  pamatuje a daruje mi svou automapu BiH. Ta je mi naprd, protože mám lepší, ale nechci urazit jeho pohostinnost a s díky ji po chvíli přemlouvání přijímám. Snídám burek (placka plněná masem) a opouštím Sarajevo. Jen kousek za ním projíždím okolo zcela vypálených a rozstřílených domů, které už asi nikdo nespraví a nezabydlí. Po 60 km se cesta potkává s řekou Neretvou, podél které vede do Mostaru. Jedu kolem Jablaničko jezera a za ním se točím na jih, stejně jako Neretva. Několikrát míjím zaminované přístupy do okolních kopců, nápis s lebkou a zkříženými hnáty, nebo nápisem PAZI MINE na cedulích neodradí jen sebevraha. Také míjím pyrotechniky v akci (myslím, že z bundeswehru).

Mostar

  Ze severu se blížím k Mostaru, přejíždím Neretvu a parkuju motorku kousek od symbolu města, kamenného klenutého mostu, zvaného Stari most. Byl dostavěn v r. 1566 a spojoval břehy řeky až do listopadu r. 1993, kdy jej chorvatské vojsko (tehdy bojující proti Bosňákům) zasáhlo dělostřelbou. Deset let na to byl most znovu postaven stejným postupem, jako předchůdce. Při stavbě se využila i spousta původních kamenů, které při dělostřeleckých zásazích spadly do řeky. Přecházím po něm Neretvu a jdu dlouhou starou uličkou plnou obchůdků se stejným sortimentem jako v Sarajevu, ale tady ještě navíc s válečným artiklem, jako jsou helmy, bajonety, střepiny z granátů, a k dostání jsou i videa s historií, zánikem a obnovou mostu.  Jdu až do nové části města, tady je většina domů opravených, ale stopy války se ještě nepodařilo úplně odstranit a i v centru jsou některé budovy rozstřílené a nepřístupné. Posílám pohledy, ochutnávám zeljanicu,  placku se zapečeným špenátem.