Makedonie

Jezero Ohridsko

Po chvíli bloudění nacházím kemp u největšího makedonského jezera Ohridsko, kterým probíhá  alb.-mak. hranice. Kupuju si flašku mak. vína a kecám s mladou prodavačkou a jejím klukem. Pak nabízím dvou mladým Makedoncům, aby si dali se mnou, ale jsou to jacísi sportovci a místo vína si jdou zaběhat, vystrojení jak cvičme-v-rytme. Tak si po koupeli v Ohridu otvírám litrovku a sám z ní usrkávám. Občas komunikuju s malýma klukama, kteří se  na něco ptají, pak se půl hoďky dohadují a znovu se jdou na něco ptát a tak pořád dokola. V kempu jsou k pronájmu i chatky, teda spíš karavany bez kol, postavené na špalkách. Já si ale, k všeobecnému zájmu místní omladiny, stavím svou stříšku z ponča a pak dál usrkávám vínko,  pokuřuju makedonská cigára zn. Drava a pod baterkou dopisuju cancák. Mládež až do noci cosi řeší na blízkém hřišti, a tak občas poslouchám libozvučnou makedonštinu.

Silnice a la ementál

Ráno si jdu zaplavat, abych z hlavy vyvětral ten litr vína a objíždím jezero až do města Ohrid. Silnice nejsou v moc dobrém stavu, na některých místech chybí poklopy od kanálů a tak tam místní vráží nastojato pneumatiky, aby to řidiči nepřehlídli. V nepozornosti vjíždím do jiné díry a je to rána jak prase. Okamžitě kontroluju ráfek a pneu, ale jsou v pohodě. I tak proklínám zdejší správu silnic.
Ve městě měním peníze, tankuju a očumuju tržiště a obchůdky. Pak jedu dál kolem jezera a téměř celé jej objíždím. Před albánskou hranicí (na jihu Ohr.jez.) to točím pryč a opouštím ohridské pobřeží. Stoupám po malé silničce do NP Galičica. Procházím si opuštěná mak. kasárna s výhledem na celé “Ohridsko ezero“ a dál mířím krásnou krajinou k dalšímu jezeru, Prespansku.  Za náhorní plošinou plnou horských přízemních rostlin a barevných květů klesám k velké vodní ploše. Prespanko jezero je trochu menší než Ohridsko, tvoří nejjižnější bod MK a střetává se zde s hranicí ALB a Řecka.

Luxusní stáj policie

Od Prespanska jedu do Bitoly, pak na Prilep. Zastavuju na výbornou hovězí polévku s chlebem. Pozoruju silniční provoz – zdejší autopark tvoří kromě starších aut ze západu hlavně nové i obstarožní Žigulíky a Zastavy. Ovšem místní policie se hrdě vozí v Chryslerech Stratos a  motohlídky na BMW C 1200. Z Prilepu jedu kolem Skopje, hlavního města tohoto dvoumilionového státu, po dálnici do Kumanova. Cesta jde přes kopce se stepním porostem, ale já už to moc nevnímám, protože kopcovité krajiny a krásných pohledů  jsem si užil víc než dost. Z Kumanova jedu přímo na bulharskou hranici, celou MK jsem projel od jihozápadu na severovýchod.