Bosna a Hercegovina

Tady bydlí Srbové!

Nejdřív jedu na jih podél Driny přes Zvornik. Cesta přesně kopíruje břeh klikaté řeky, nad ní se zvedají mohutné zelené kopce, projíždím několika tunely. Tak už vím, proč mi motorkář
v Srbsku doporučoval zrovna tuhle cestu do Sarajeva –tady by si přišel na své každý milovník dvoukolých strojů. Pak se silnice od řeky odděluje a začínám stoupat do hor. Ze zalesněného terénu vyjíždím na náhorní pastviny se stády krav a ovcí, projíždím okolo několika dřevěných  usedlostí, salaší a jiných hospodářských stavení. V městečku Vlasenica, které stojí jen 20 km od smutně proslulé Srebrenice, chci vyměnit peníze, ale je sobota odpoledne a bankovní filiálka má zavřeno. V BiH se platí tzv. konvertibilní markou (KM), jejíž kurs je pevně nastaven na 1.95 KM za 1 Eu. Všudypřítomné srbské vlajky jasně vypovídají, kdo že tu bydlí.
Dál za Vlasenicou cesta klesá po ostrých serpentinách až do Sokolacu. Několik kiláků na to vjíždím do národního parku Trebvič.

Malebná cesta do Sarajeva

Do Sarajeva vedou silnice jedna z jihu, druhá ze západu, další dvě ze severu a jedna z východu. Pojedete-li sem, snažte se přijet právě po té východní, přes NP Trebvič, kde se cesta mění v úžasnou podívanou - jedete po úbočí vysoké skály, od té protější vás dělí hluboké údolí a z něj trčí ostré vysoké skalní sloupy, vše je plné bujné vegetace. Projíždíte tunely, kolem vody, prýštící ze skal a s vědomím, že tady někde musí být hlavní město BiH –Sarajevo. Pak projedete dlouhým tunelem, který ústí přímo u starého centra Sarajeva. Hned první velká budova (myslím, že to je národní a univerzitní knihovna) je ještě od války celá rozstřílená. Hned za ní je změt starých kamenných domečků a úzkých uliček, plná korzujících turistů. (fota 10 až 16)

Islámsky zelené Sarajevo

Já se snažím okolo toho projíždět co nejpomaleji a okukuju tohle malinké centrum, zatím jen ze sedla motorky. Potom projíždím celé Sarajevo od V na Z a občas zastavuju a ptám se na kemp. Mumraj na silnici vyžaduje velkou pozornost. Místní jezdí dost temperamentě, hlavně neustále troubící auta svatebčanů, ověšená bílými stuhami. Z oken takových aut samozřejmě vlajou i vlajky, ovšem ne srbské, ani vlajky BiH, ale celé zelené, protože zelená je barva islámu. Sarajevo (dále jen Sar.) totiž leží v části Federacija Bosne i Hercegovine a je obydlené hlavně muslimy –Bosňáky.

Slavící kemp

Vjíždím až do části Ilidža a tam do kempu Oaza. Ještě stále nemám KM, ale v celém Sar. je možné platit v Eu. Jeden člověk, jedna motorka a jeden stan, zde vyjdou na necelých 9 Eu za noc. Je to normální příjemný tábor s možností pronájmu pokojů či celých bungalovů, sociální zařízení je na úrovni. V BiH není dobré tábořit volně v přírodě, stále se zde nachází spousta nášlapných min, zvláště kolem Sar. a Mostaru.
Už se stmívá a je pod mrakem, hledám plácek pro můj pončostan. Potkávám rodinku z ČR – zrovna balí a stěhuje se na druhou stranu kempu, protože hned za plotem v hospodě se chystá oslava místní svatby. Sotva mám stan hotový a motorku pod plachtou, začínají se ozývat první tóny balkánských lidovek a křik oslavenců a jejich hostů. A v  kempu někdo naplno pouští balkánský turbofolk, takže do půlnoci je tu rachot jak na matějské. Původně jsem plánoval návštěvu města, ale únava je silnější a já ve spacáku poslouchám místní muziku, do níž hudebníci dávají veškerou svou energii, bez ohledu na drobné přehmaty.

Cestovatelský důchod

Ráno prší, tak zalézám do místní kavárničky. Tady se seznamuju se dvěma důchodci ze Švýcarska. Doma prodali barák a cestují různě po světě, bud´ místní dopravou nebo stopem, mají malý stan, v zimě si pronajímají nějaký pokojík. Švýcarský důchod jim na to spolehlivě stačí. Z Bosny se chystají do Turecka, tak dělám chytrýho a radím, co nesmí vynechat, oni mě zas o Bosně a Albánii - je to příjemný pokec.