Severopákistánský extrémismus

Je přesvědčen, že jsme také muslimové, a tak je velmi zklamaný, když se s nimi nemodlím na balvanu, u kterého minibus v čase modlitby zastavil. Paštuni v těchto končinách jsou velmi ortodoxní a ženu bez růžové, modré, černé, bílé, hnědé nebo zelené burky si na ulici ani nedokážeme představit. Oběd nemůžeme jist v restauraci s ostatními mužskými pasažéry, aby mi neokukovali Luci, která si na jídlo musí odhalit obličej. Místo toho dostáváme na půl hodiny hotelový pokoj, kam nám čočku servírují.

Od řeky se drápe žena v černém hábitu zdobeném oranžovými kytičkami. Na krku má tisíce žlutých, oranžových a červených korálků a přes hlavu má přehozený pas s mušličkami, knoflíky a rolničkami. "Tak Kalashové pořád ještě chodí takhle tradičně vyšňoření!" nevěříme vlastním očím. V jejich zastrčeném horském údolí Rumbur si skvěle odpočíváme od striktně islámského Severozápadu Pákistánu. V této animistické společnosti si spolu mohou povídat, podávat si ruce a očumovat se příslušníci různých pohlaví navzájem. Což je ve většině Pákistánu nemyslitelné. Ochutnáváme jejich červené víno a od zvídavých děti chytáme blechy.