Arménský Stonehenge a Kappadocie

Noraduz - Tisíce náhrobních kamenů. Předkřesťanské, s obrysem lidské postavy, staré křesťanské s kříži i úplně nové. Jedna, ještě žijící babička si v předstihu nechala vybrousit svoji podobiznu na náhrobek vedle té dědovy. Jeden nikdy neví. "Jó, byli tu před pár týdny dva Japonci a ty spali ve stanu úplně na hřbitově, směje se podnapilý tatík. Zatáhl nás k sobě domů, popili jsme vodku, pojedli kuře od včera, žena nám s sebou zabalila kus domácího másla a sýra a popřáli sťastnou cestu. Fotím si babičky v šátkách, pasoucí ovce mezi hroby. Focení jim nevadí, jediná jejich starost je, kde budeme spát. Stan se jim moc nezdá, tak nás jednohlasně zvou k sobě domů. S díky odmítáme.

Nejen lidi, ale i příroda je v Arménii super. Každých padesát kilometrů něco úplně jiného. Chndzoresk - tyhle kuželovité hory například vypadají úplně jako turecká Kappadocie, tedy, kdyby tam rostla tráva. Škrabeme se po svazích a nakukujeme do jeskyní. Skalní malby tu sice nejsou, ale zato některé z jeskyní slouží jako stáje. Starý pasák s černou ošlehanou tváří sedí na protějším kopci, předstírá, že pase osla a krávu a přitom pozoruje každý náš krok. Vůbec mu nevadí, že prší. Zjistit, jak se staví stan, mu přijde mnohem důležitější než nezmoknout.

Kláštery, kostely a kaple. Další kouzelná věc v Arménii. Máme před sebou asi pětadvacet kilometrů. "Hele, támhle na hřbitově dělají berana," ukazuji Petrovi. Oblíbená arménská kratochvíle. Koupí ovci, sejdou se pod jedním z mnoha k tomuto účelu postavených přístřešků a udělají si ovčí zabíjačku. Snažíme se nenápadně proklouznout kolem zabíjačky, protože se snad ještě nestalo, aby nás hodující rodina nepozvala. Dneska bohužel nemáme na šašlik čas. Nepovedlo se. Doběhli si pro nás až na ulici a odvlekli nás s sebou. Tak jsme zase pojedli a popili, dostali výslužku, přečkali deštík a pak nám teprve bylo dovoleno odejít. Sklesali jsme do údolí k říčce. Koupel v minerálních pramenech (ač spolu s několika urvanými "novými" armény) je super. Dýchavičnou maršrutkou, která přijela místo velkého autobusu potom šplháme k velkému klášterů Tatev, kde dlouho bloudíme spletí chodeb s mnoha mnišskými kobkami.

Smrad rozkládajícího se masa a sražené krve nás upozornil na oficiální obětní místo pod kostelem Chór virap. Když se Armencům splní přání, dojdou za arménským popem a on obětuje holuba, slepici nebo berana, kterého přinesou. Krev na obětním stole, kůže i s hlavou leží opodál a vnitřnosti se rozkládají pod pařícím sluncem na zemi.