Noc v jurtě vysoko v Číně

První den tuhneme v malém městečku Upal necelé dvě hodiny jízdy z Kashgaru. Tuny prachu ve vzduchu dodávají zvláštní atmosféru pondělnímu trhu, který se naštěstí ještě nestihl stát atrakcí. Atrakce jsme tu my. Kyrgyzové si chodí prohlédnout zblízka toho divného fousáče s jejich čepicí na hlavě. Civí a civí dlouhé minuty. Bohužel se celý Upal rozhodl, že nebude rozumět naší ujgurštině, a tak nám nezbývá než stanovat u stoky pár kilometrů za městem. Konečně dorazíme k jezeru Karakol (3 800 m.n.m.) obklopeného dvěmi zasněženými sedmitisícovkami. Oblékáme na sebe všechno co máme v krosnách včetně čerstvě nakoupených sekáčových svetrů a stejně klepeme kosu. Kyrgyz si nás táhne k sobě do jurty, a tak se alespoň chvíli můžeme ohřívat u kamínek na hovínka.

Spoustu lidí místní "pastevci" zklamali. My jsme ale přijeli vědomi si toho, že sem individuální cestovatelé už pár let jezdí a že to na Kyrgyzech muselo nějaké stopy zanechat. Pozvání k čaji jsme od nikoho rozhodně nečekali. Tady se platí za všechno. A tenhle Kyrgyz by nám klidně prodal i půlku své rodiny. Alespoň že nechlastají jako ti v Kyrgyzstánu. A navíc se zde pasou nekonečná stáda dvojhrbých velbloudů a chlupatých černých jaků.

Inženýr, který řídí opravu kdysi asfaltové Karakoram Highway (díky rekonstrukci je dnes většina silnice prašná), nám po třech hodinách čekání mezi padajícími sněhovými vločkami domlouvá odvoz na čínském náklaďáku. Zadarmo!

Město Tashkurgan je zářný příklad čínského plánování. Široké silnice, po kterých toho moc nejezdí, kachlíčkove domy, chodníky, po kterých se nedá chodit, socha okřídleného Tádžika. Číňané tu bydlet nechtějí, protože tu je moc velká zima, Tádžici dávají přednost svým vesnicím. Prostě Tragédie.

Bezcílně se procházíme tádžickými vesnicemi v údolí. Troufám si tvrdit, že jsme první cizinci, kteří sem zabloudili. Ženy vyšívající a vyhřívající před svými domy uplácanými z hlíny nás hned zvou dovnitř a hostí chlebem a jogurtem. Jen konverzace na červených koberečcích trochu vázne. Naší oprášené perštině nerozumí a my si zase nevíme rady s jejich Wakhi dialektem. Utíkáme jim raději a jdeme si prohlédnout jejich ismailský hřbitov, který tvoří vysoké ohrady, kupole uplácané z hlíny a dřevěné vyřezávané hrobky.