Od Wellingtonu až po Mt. Cook

Jedeme v koloně k odbavovací bráně. Všichni před náma podávají u odbavovacího okénka nějakej papír, ale my žádný nemáme. Jdu to tam vošefovat. Hmmm, posílají nás z kolony někam zpátky, pak doleva, doprava, rovně, dozadu a na konci doleva. A nazdar! Někam jedem a já kupuju lístky. $270 jedním směrem. Druhý pokus a už to klaplo. Jsme na trajektu i s Bílou labutí. Moc pěknej trajekt. Nemůžem ale dlouho najít záchody. Najednou k nám přišli starší chlopí.  „Češí?“ „Jó jsme Češí!“ A už kecáme. Přivádějí třetího. Je to velvyslanec za ČR pro Austrálii, Nový Zéland a Fidži. Tak povídáme a cesta docela utekla (3 hod). A bylo na co se koukat. Příroda úžasná, navíc super počasí. 

Velrybí představení
V přístavu Picton vyjíždíme směr Christchurch. Ujeli jsme asi 150 km až do městečka Kaikoura. Tam jsme přespali na parkovišti v autě hned vedle Tichého oceánu. Ráno vylézáme až v osm. Koukáme na  Pacifik. Skáčou v něm delfíni a za nimi asi 500 m od nás plácají ploutvema do vody velryby. Je to něco úžasného. Mohli jsme si zaplatit výlet lodí za velrybami, ale proč, když je to tady před námi jako v televizi?

Tulení kolonie
Vracíme se zpátky asi 20 km k tulení kolonii. Bomba – zase se mi rozběhl foťák, tak to můžu všechno zdokumentovat. Kdybych se nebál, že mě kousnou, tak bych si je pohladil. Funí, vrčí a cení zuby. Jedeme dál až do Christchurch. Cesta vede při pobřeží a cestou vidíme hodně tuleňů, různých racků a jiných ptáků. Na vlnách řádili surfaři.

Milá česká společnost
V Christchurch jsme skoukli historické centrum a potkali tři Češky - Šárku, Blanku a Táňu (holky z Prahy a úplně v pohodě). Večer v kempu jsme pak s nimi pokecali a popili. Jedna z nich tu zítra nastupuje do školy. Zbytek jede cestovat po jižním ostrově stejně jako my, tak pojedeme kousek s nimi.

Propršený trek Mount Cook
Dojeli jsme kolem jezer Tekapo a Pukaki až k nejvyšší hoře Nového Zélandu Mount Cook (3 754 m). Přespáváme v bezplatném kempu (tj. obálková metoda), hned po ním. Fouká to a je dost zima. Kolem jsou ledovce a sníh. Zítra vyrážíme na trek. Teď zrovna padá lavina. Koukáme na to, ale nestíhám to fotit.
V noci začalo pršet. Lije jako z konve. Naplánovaný dvoudenní trek rušíme. Polly s holkama se jdou podívat na ledovce a já zatím jedu do vesnice do infocentra zjistit počasí na další dny. Sakra, má pořád pršet a ještě se přidá silný vítr. Kašleme na to a jedeme asi 350 km do města Queenstown. Pořád prší, zjišťujeme počasí v infocentru. Zítra už to má být lépe. Tady také potkáváme další Čechy. V kempu přečkáváme další noc, já s Pollym v autě.
Ráno se zvedají mraky a přestává pršet. Jdeme k lanovce, která vede na centrální kopec nad městem. Chceme ušetřit, tak jdeme pěšky. Polly jde první, já za ním a za chvilku jsme ztratili holky. Jdeme „zkratkou“ přímo do kopce. Drápem se po čtyřech ve skále a funíme jak lokomotivy. Zdolali jsme to za 40 minut úplně vyřízený a zpocený. HRŮZA! Výhled ale super. Holky, které šly po cestě, přišly asi 3 minuty po nás bez známky únavy. Dolů už jsme šli všichni po cestě. U stanice lanovky jsme se byli podívat v Kiwi safari, kde jsme viděli kiwiho, papoušky a ještěra.