Let na Nový Zéland

Taipei – čekání 11 hodin – no problem. Dostali jsme na tu dobu hotel a večeři, tak jsme to prospali. Super. Cesta do Aucklandu byla nekonečná. Za 1. zpoždění, za 2. let, kterej trval 12 hod a už jsme byli vyspalí a za 3. letěl samej asiat a všichni prskali, kašlali a krkali. No humáč. Po příletu vystříkali letadlo i s náma nějakou desinfekcí. Když jsme vylezli a oni zjistili že jsme češi a letěli jsme přes Amsterdam, tak nás vzali stranou do velké haly a začali nás probírat – pohovor, důkladná prohlídka všech zavazadel, peněženky, slovníky, lékárna a pak nám dělali testy na drogy. Hustý! Po nějakých 3 hodinách jsme konečně vylezli a SMSkovali domů. Slivovička a už jsme ťapali na autobus za $15 do města. V centru jsme vylezli a šli hledat noclehárnu. Asi po 1 hodině jsme to našli. Pokoj – 4 postele, já, Pája a nějakej Matyas  ze SRN. Za noc pro jednoho $29. Večer jsme skoukli město a šli spát.

Auto
Ráno v recepci se ještě ptám, kde se tu dá sehnat starší auto. Někam nás posílá, tak tam jdem. Nikde tam ale nic není, nebo je to ještě zavřený. Ptáme se jedný ochotný kočky na cestu. Z blízka to není kočka, ale černoch transvestit. A ještě neoholenej (líbí se Pájovi). Posílá nás úplně  na druhý konec města, že prý tam se taky dá sehnat starší auto. Ťapem dál, baťohy těžknou. Přicházíme na místo a nikde nic. Jdem do banky nechat si založit účet. Vyhání nás ale s tím, že nemáme vízum na 1 rok, ale jenom na 3 měsíce. Jdem si alespoň vedle vyměnit money. Té paní se ptám zase na auto. Ukazuje nám kudy a my jdem tam, kde jsme už před chvilkou byli. Je tu nějakej pupík a prodává 2 auta. Jedno za $1700 a druhý za $1250. Berem to horší a stahuju ho na $1000. Povolil a jdem to přepsat. Z Aucklandu řídím jako první a je to dost drsný. Bílej pekáč s volantem a šajcpákou na druhé straně. A ta jízda po levý taky nic moc. Ten den jsme ujeli 554 km směrem na jihovýchod až do města Napier.

Práce
Cestou hledáme práci, ptáme se i v infocentrech a pořád nic. V jednom městě jsme zkoušeli i pracák. Propadáme panice – zatím jsme neviděli ani jeden ovocný strom a nepotkali ani Čecha. Navíc je docela zima. K večeru projíždíme spálenou krajinou (kolem nás je měsíční krajina) a přijíždíme do míst, kde začínají vinohrady a sady. Ha – že by jiskřička neděje?
Ráno vstaneme, startujeme a jedem se zeptat do jedné větší farmy. Posílá nás do města pro IRD number a bankovní účet. Ve městě v infocentru se ptám kam. Posílají nás podle plánku někam do centra. Zkoušíme banku, zdá se to O.K., ale chtějí po nás IRD. IRD number - INLAND REVENUE DEPARTMENT - je osmimístné číslo pro odvod daní přidělované finančním úřadem. Bez tohoto čísla můžete rovnou zapomenout na to, že by vás někdo zaměstnal. Daň činí přibližně 20% z vašeho hrubého výdělku. Slyšeli jsme, že se občas někomu podaří část téhle daně dostat zpět po skončení práce na NZ. My jsme takové štěstí neměli. Tak jdem na finančák. Tady jsou příjemný, ale chtějí zas po nás adresu a fax, kam nám to číslo do třech dnů pošlou. Vracíme se a sháníme kemp. Je tu jenom jeden, ale moc pěknej. Budem tu 3 dny. Každý platíme asi $37, což je super price. Beru od nich adresu a číslo faxu. Jedem zpátky na finančák. Vše O.K. Ve dvě jdem do banky, kde to už máme mít připravené.  Přijdem tam a zas nás vyhánějí s tím, že nemáme vízum na 1 rok. Prdíme na to a jedem do kempu, kde si snad oddychnem. Počkáme na IRD a pak zkusíme jinou banku. Cestou stavíme na farmě, kde nám řekli, že tady pro nás zatím práci nemají, ale posílají nás na jinou farmu. Jedem zpátky do kempu a potom na procházku k moři.
...Konečně přišlo faxem IRD number. Super. Zapíjíme to slivovičkou. V novinách čteme inzeráty na práci. Hned zítra se tam rozjedem. Předtím se ale stavíme v nějaké bance zkusit štěstí. Snad to klapne. Prachy dochází.
Vstáváme, sprcha, oholit a jedem do města Napier zkusit jinou banku. Nevím, čím to, asi jsme je okouzlili, ale bez problémů nám vystavují účet a bankomatní kartu. Ještě ji s náma jde vyzkoušet do bankomatu a my pak vyrážíme shánět job.

Příště: Sháníme práci