Přes Milford Sound na ledovec Franze Josefa

V kempu Milford Sound bookuji na zítřek výlet lodí za $40 na 1,5 hodiny. Vydařilo se již ráno, kdy nám přálo sluníčko. Na úžasné plavbě fotím co se jen dá.
V poledne odjíždíme směrem na jih k nejjižnějšímu místu Nového Zélandu (kromě Stewardova ostrova). Za jedním větším městečkem stopuje pěkná holka. Stavíme a bereme jí sebou. Je z Holandska, jmenuje se Paolly, je jí 22 a pracuje v Austrálii. Sem se přijela podívat a cestovat na 7 týdnů. Kecáme, fotíme cestou slepici a zajímavý stromy a za chvilku jsme ve městě Invercargill. Tam jí vysazujeme, protože jede jinam.

Světový ukazatel
My pokračujeme do přístavní vesnice Bluf. Fotíme se u směrnic ukazující vzdálenosti do různých světových velkoměst, ale i na Jižní pól, kam to je přesně 4810 km. Jedem dál podél východního pobřeží na sever. Přespáváme na pláži. Mraky komárů a písečných mušek nepřestávají žrát.

Moeraki Boulders
Další den jedeme k městu Dunedin. Kousek odtud stavíme na pláži, kde jsou obří kulaté kameny – Moeraki Boulders - jen tak poházené v písku. Dalších 100 km na sever koukáme na tučňáky a stáčíme to přes celý ostrov na západ k ledovci Franc Josef.

Neoprávněný výstup na ledovec
Přijíždíme za tmy a spíme v autě na parkovišti. Ještě před tím jsme se rozšoupli v místním baru. Pivko za $4,50 Black Mountains. První jsme do sebe kopli na EX, barman tomu nechtěl věřit, pak druhé, třetí. Čtvrté pivko a Pája už nemůže chodit. Vedu ho k autu. A honem spát.
Ráno ho nemůžu vzbudit. Je jasno a chvátáme k ledovci. Jdem asi půl hoďky a těšíme se jak si na něj vylezem. Když ale přijdeme až k němu, všude jsou zátarasy a zákazy vstupu. Jsme naštvaní! Najednou ale přišla skupinka stejně oblečených lidiček v modrém, s baťohama, mačkama a cepínama. Vpředu šel průvodce. Měli na krku nějaké povolení ke vstupu na ledovec. Přelézají zátarasy a jdou dál. Dostali jsme spásný nápad. Já mám na sobě modrou bundu i batoh a Pája alespoň modrou čepici. Tak se schová za mě. Přidáváme se nenápadně k nim a přelézáme zátarasy. Ostatní davy turistů jenom nechápavě a bezbranně koukají s otevřenýma pusama. Škrábeme se za nima v davu nenápadně jako indiáni asi 20 minut. Pak ale průvodce začal všechny počítat. Sakra přišel na nás. Vyhání nás pryč! Říkám mu že O.K., děláme pár kroků zpátky a schováváme se za velikej kámen. Obcházíme ho a pokračujeme vlastní cestou k ledovci. Hurá, jsme na něm! Je to něco úžasného. Sem tam se kus ledu ulomí a s obrovským rachotem padá kousek od nás někam do hlubin. To je super! No, i když... Fotíme to a jdeme zpět k autu.