Jdeme do infocentra a já nechtěně předbíhám celou frontu. Ptám se na imigrační. Dostávám vynadáno, ale nakonec mi ukazuje cestu. Hledáme to, ale marně. Kašleme na to a jedeme dál asi 150 km na východ pozorovat západ slunce. Tady přijíždíme včas na pláž, zrovna zapadá slunce.
Malé noční tornádo Stavím stan, opět fouká silný vítr. Pája raději spí jako vždy v autě. Zkouším ve stnau usnout, ale v sílícím větru držím stěny stanu. Do uší si trhám a cpu starej suchej posmrkanej kapesník, který jsem našmátral v kapse. Stejně nejde spát. Je to hroznej kravál. Ve dvě ráno se strašně zatáhlo a čekám z každý strany tornádo. Takovej to byl kravál a vítr! Začíná mi to trhat stan. Vybíhám v panice ven jenom v trenkách a budím chrápajícího Páju. Honem sklízíme stan a schováváme se do auta. Celé auto se cloumá v tom větru, že čekám až ho to i s náma převrátí.
Trekking v NP Tongario Ráno to fouká už míň a my pokračujeme na západ k sopce Mount Egmount. Pak to stáčíme na východ do NP Tongario, kde kempu přespíme a další den se vydáme na celodenní trek mezi sopkama. V noci prší, ale k ránu přestává. Spacák a všechno mám mokrý, navíc je děsná zima - kolem nuly a pár set metrů od nás se již bělá sníh. Naštěstí začíná ale svítit slunce, tak to snad budev pohodě. Vyjíždíme s autem před kemp a čekáme na autobus, za kterým pojedeme až na začátek Tongaria Crossing, protože nevíme, kde to je. Konečně jsme na místě a vyrážíme. Jdeme několik hodin do šíleného krpálu mezi ztuhlou lávou a není nic vidět, protože jsme v mracích. Najednou ale všechny mraky mizí a kolem nás se rozprostře úžasná krajina. Samé sopky a krátery, smaragdová jezírka a všudypřítomnou ucházející sírou. Jdeme na dně kráteru, které má průměr 600 m. No prostě bomba. Cestou zpět potkáváme 2 Čechy, tak se s nima dáváme do řeči a asi za 5 minut se k nám přidávají další 2 Češi, až postupně vytváříme vedle sopky český koutek. Dva pracovali v Anglii a dva pracují a studují v Austrálii. Všichni si navzájem vyměňujem info a pokračujeme dále každý svou cestou.
|