Kongo – země plná nástrah

Žádné obavy

Máme výhodu, že v zambijské Chingole, odkud se na cestu do Lubumbashi vydáváme, máme českého dobrovolníka Jirku Pavelce. Ten nám zajišťuje doprovod – Patrika, rovněž salesiánského dobrovolníka, ale zambijského, který díky svému pohnutému osudu bývalého kluka z ulice mluví anglicky, francouzsky, svahilsky i místní řečí bemba, a dokonce od polského kolegy už pochytil i polštinu. V počtu šesti lidí vyjíždíme na cestu. Máme víza a potvrzení o očkování proti žluté zimnici, tak jaképak obavy, říkáme si. Zprávy známých však mluví o velké korupci celníků, ale třeba přehánějí. 

Zambijsko – konžská hranice

Kolem hranic se pohybuje neuvěřitelné množství lidí a aut. Mohutné kamiony s přívěsy plnými zboží stojí nejen v mnohakilometrové frontě před hranicí, ale i na okolních plochách plných hlubokých kaluží. Kromě toho jsou tu stovky dodávek a osobních aut. Další proudy lidí jdou přes hranice pěšky s náklady v rukou či na hlavách. Jaroslav Vracovský lituje, že ten shon nemůže natočit na videokameru, ale bylo nám doporučeno, abychom kamery a fotoaparáty ani neukazovali. Mohli bychom prý totiž o ně nenávratně přijít. Zambijskou stranu překonáváme rychle. Na konžské straně se k nám však okamžitě vrhá množství podezřelých chlapíků, kteří nám nabízejí své služby. Mnozí navíc mají v rukou svazky bankovek a nabízejí nejen doprovod přes hranici, ale i výměnu peněz. I když razantně odmítáme, nedokážeme se jich zbavit. Doprovázejí nás na každém kroku a postřehneme, že se na nás mezi sebou domlouvají. 

Nemáte očkování proti malárii? Plaťte!

Naše pasy a očkovací průkazy si vybírají úředníci sedící venku pod přístěnkem. Doklady nám však nevracejí, ale odnášejí je pryč. Po nějaké době nás převádějí o kousek dál, ale doklady opět bezdůvodně zadržují. Po další půlhodině nám sdělují, že nemáme očkování proti malárii. Jirka bere krabičku la

riamu a jde je přesvědčovat o tom, co oni dobře vědí: že žádné neexistuje. Dovídáme se, že chtějí úplatek 50 dolarů za každého. Odmítáme. Po dlouhé době nekonečného čekání přichází opět jeden z oněch úředníků s našimi pasy a žádá zvací dopis. Nemáme ho, protože v podmínkách pro překročení hranice nebyl uveden. Úředníka to nezajímá, chce peníze. Patrik to usmlouvává na 50 dolarů za všechny a varuje nás, že si mohou vymyslet cokoliv a spravedlnosti se nedovoláme. Nelíbí se nám to a nechceme dávat úplatky. Jsme ale v časové tísni. Přesto se ještě radíme a voláme do salesiánského střediska, kam směřujeme. Dostáváme radu – zaplaťte a co nejrychleji přijeďte!

Všudypřítomná mafie

Platíme. Přesto čekáme další půlhodinu na vrácení pasů. Přichází opět stejný úředník v doprovodu překupníků s penězi a nutí nám taxi a směnu dolarů za konžské franky… Dokud nesouhlasíme, doklady nám nevydá. Je jasné, že proti mafii, která zde proniká celým státním systémem, nemáme šanci. Konečně máme své pasy, ale hned se také dovídáme, že kurz, který nám úředník spolu s překupníkem vnutili, je nadsazený. Přišli jsme o patnáct dolarů. Nechť, hlavně, ať jsme už pryč. Jsme naloženi do dvou taxi, která nás odvážejí do Lubumbashi. Auta jsou ve velmi špatném stavu (například nefunguje tachometr), ale konečně v pořádku přijíždíme do střediska Dona Boska, kde jsme už v bezpečí.

Rady pro cestu do Konga

Kongo je jedna z nejchudších a nejzaostalejších afrických zemí. Při vyprávění salesiánů o korupci, která tu mezi státními úředníky vládne, a která jim tak ztěžuje jejich snahu o pomoc bezprizorním a chudým dětem, už víme, o čem mluví. A propos: pokud se chystáte do Konga, rozhodně nejezděte bez důkladné přípravy. Přes hranice nejezděte sami. Bílá pleť je tu nápadná a výzvou pro zdejší síť podvodníků, kteří vás pokládají za zvláště tučnou kořist. Bezpečnější je mít zde přátele, kteří vám poradí. Pokud možno nedopusťte, aby se vám ztratily z očí vaše doklady. Nechoďte nikdy sami, a po setmění ani v malé skupince. Chudoba může provokovat ke kriminalitě. Běžní obyvatelé Konga jsou však velmi přátelští a bezprostřední. Po návštěvě salesiánského střediska v Lubumbashi jsme pochopili, proč tu naši dobrovolníci zanechali srdce a nedají na Kongo dopustit.