Lesotho - království v oblacích

V jižní Africe jsem strávil asi měsíc, společně s několika dalšími Afrikou posedlými Čechy jsem najel kolem 9000 km, navštívil všechna nejvýznamnější místa, včetně Kapského města, národních parků Tsitsikamma, Addo, Mountain Zebra, Royal Natal, Blyde River, St. Lucia a Kruger. Pozoroval jsem velryby, hyeny, nosorožce, hrochy, krokodýly, vzácné horské zebry, stáda slonů. Procházel jsem savanou, subtropickým pralesem i horským amfiteátrem. Nic z toho mě však nezaujalo tolik jako řídce osídlená oblast Lesothského království, v podstatě „hromada šutrů“, na kterou bohové při stvoření světa nejspíš zapomněli a uplácali ji z toho, co jim nakonec zbylo. 
Přestože Lesothu, někdy také nazývanému „Kingdom in the sky“, jakoby na první pohled nebylo naděleno, má tato země zvláštní čarovnou sílu. Jakousi elementární pravěkou magii, kterou si k sobě člověka nejdříve připoutá, pak postupně přivlastní a nakonec ho ovládne tak, že už není úniku. Prostoupí mu tělem i myslí, rozloží ho a pak poskládá po svém. Je neúprosná a přitom tak povznášející. Ani trochu marnivá, i když pyšná až hanba. Upřímně nevyzpytatelná.
Bruce Chatwin kdysi ve své knize Návrat do Patagonie napsal, že existují krajiny, jež by se daly charakterizovat slovem paradox. Člověk tu má na výběr jen ze dvou protikladných možností: buďto zaměřit se na drobnomalbu, nebo na nekonečnost prostoru. „Nic mezi tím neexistuje. Je nutno si vybrat mezi detailem a nekonečností.“ Lesotho, aniž bych ho chtěl srovnávat s nejjižnějším cípem amerického kontinentu, si na cestovateli bezděčně vynucuje totéž. Máš na výběr. Buď se rozhodneš jako slepec čtoucí braillovo písmo ohmatat každý pór mé vrásčité tváře, nebo upřeš svůj pohled někam za obzor. Jen tak budeš odměněn. Nečekej však, že ti nabídnu nějaký kompromis, superlativy v laciném balení. To raději padej.

satelitní mapu Lesotho