Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Treky Jižní Amerikou

Sopky a jezera v Altos de Lircay

Tomáš Landsmann / 29.03.2008

Vlak do Talcy vyjíždí z chilského hlavního města Santiago překvapivě na čas. Před námi je cesta dlouhá asi 250 kilometrů směrem na jih. Až dorazíme do města Talca, chceme se z něj vydat do národní rezervace Altos de Lircay, obdivované kvůli divoké krajině plné vulkánů a řek.

Prach k obědu

Po příjezdu vlaku do Talcy přesedáme na menší autobus a vydáváme se do rezervace Altos de Lircay. Cesta vede zprvu po asfaltce, ale již po několika desítkách kilometrů se ocitáme na prašné cestě, která je momentálně ve výstavbě. Asi po dvou hodinách se konečně dostáváme k hranicím rezervace. Procházíme dřevěným turniketem a stoupáme po prašné cestě. Prach je jako pudr a místy hluboký až 15 centimetrů, takže nám pěkně skřípe mezi zuby. Dalo by se říct, že máme oběd za sebou. Když se asi po dvou kilometrech dostáváme k administrativní budově, místní ranger nám dává stručnou mapu se stezkami a označenými kempy.

Máme v plánu dojít do kempu, ale míjíme správnou odbočku. Podle mapky bychom se tam měli dostat ale i jinou cestou. Je už dost pozdní odpoledne a je nejvyšší čas kemp najít. Tu se náhle před námi objevuje rozcestí a po chvilce vidíme v dálce střechu. Zrychlujeme krok s vidinou konce dnešního pochodu. Stavíme stan a již za tmy, při světle čelovky, vaříme večeři. Je něco před půlnocí, když konečně uléháme.

Přes plošinu k jezerům

Příští den necháváme věci v kempu. Jídlo vážu do igelitového pytle a věším ho na strom. Nechci žádné překvapení v podobě myší a jiných hlodavců, jaké mě potkalo v Zion National Park v USA. Musel jsem pak půl dne zašívat stan a batoh.

Cílem dne je dojít na náhorní plošinu El Enladrillado, která je pokrytá plochými čedičovými kameny, a k jezeru Laguna del Alto. Stoupáme vzhůru nejprve lesem a pak po kamenité suti, až se dostáváme do sedla. Odtud je to už jen kousek. Na okraji plošiny nás čeká úchvatný pohled – vidíme údolí řeky Rio Claro a v pozadí se tyčí sopka Descabezado. Vedle ní je neméně impozantní hora Cerro Azul. Místo si zaslouží malou svačinku.

To ale není konec treku, pokračujeme dál k jezeru Laguna del Alto. Další dvě hodiny chůze a dostáváme se na kopec, ze kterého je jezero pod námi vidět. Honem dolů po stezce! Jen ale obejdeme skálu, která zakrývala výhled, objevuje se před námi další a daleko větší jezero. To je pravá Laguna del Alto. Sbíháme dolů a skáčeme do studené vody, abychom se osvěžili po dlouhém pochodu pod žhavým sluncem. Odpočíváme a pak se stejnou cestou vracíme do kempu.

Koupel pod vodopádem

Třetí den balíme věci a jdeme nejprve na mirrador (vyhlídku), odkud je vidět další část údolí řeky Rio Claro a vodopád. Prudce klesáme dolů do údolí. Jen co se dostáváme pod stromy, které nám tvoří vytoužený stín, znepříjemní nám chůzi náš starý známý: prach. Osvěžujícím zastavením je pro nás až řeka s chladivou a chutnou vodou.

Na dně údolí se nejprve vydáváme k vodopádu. Je to opravdu krása. Voda je studená a osvěžující koupel v malé lagunce pod vodopádem je v tomhle horkém dni spásou.

Po koupeli zvedáme těžké batohy a jdeme po proudu řeky korytem. Je to dost namáhavá chůze štěrkem a pískem. Nakonec musíme sundat boty a přebrodit. Na tomhle místě jsme chtěli původně kempovat, ale po krátké rozpravě s machi na koních jsme se rozhodli ještě vystoupat do kempu v údolí Valle Venado. Den je na sklonku, když dorážíme do kempu.

Zde na nás čekají dvě příjemná překvapení, jedno v podobě ostružin a špendlíků (tuhle odměnu za celodenní dřinu si nemůžeme nechat ujít) a tím druhým je studená sprcha. Vítá nás místní ranger Alejandro a ukazuje nám, kde si můžeme postavit stan a kam pro vodu.

Cesta za vulkánem

Máme namířeno směrem k sopce Descabezado (asi 3800 m n. m.). Cesta od kempu vede strmě vzhůru po sopečné škváře. V tomhle vedru je to pěkná dřina. Po dvou hodinách chůze se pod námi objevuje ledovcové jezero, kde si chladíme nohy a hlavu. Pokračujeme dál, až se dostáváme do údolí, kde se rozprostírá travnatá louka s kravami a koňmi.

Tu najednou vidím u jednoho křoví navršené kameny. Jdu tam a potkávám zde dědu – macha, který tu má pronajatou půdu na pasení dobytka. Dovoluje nám zde přespat a pyšně mi ukazuje postavená jezírka na koupel s teplou termální vodou. Dorazili jsme do místa zvaného Las Termas.

Neúspěšně na Descabesado

Ráno vstáváme časně a s čelovkou stoupáme po stezce směrem k sopce Descabezado. Stezka je pěkně viditelná, ale to nezabrání tomu, že se ztratíme. Když zjistíme náš omyl, je již dost pozdě na osmihodinový výstup. Šplhání po sopečné škváře přes pravé poledne se totiž rovná úpalu. A tak padá rozhodnutí zůstat v Las Termas. Sopku si snad vylezeme jinou, nejspíš Antuco v parku Laguna del Laja.