Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Treky Jižní Amerikou

Chilský park Laguna del Laja

Tomáš Landsmann / 10.04.2008
Náš výlet do parku Altos de Lircay končí neúspěšným výšlapem na sopku Descabezado. Poté se přesouváme do města Los Angeles a máme namířeno do dalšího parku, tentokrát Laguna del Laja. Doufáme, že budeme mít štěstí a vylezeme si na sopku Antuco.
 

Autobus do parku Laja

Ráno plní nadšení vyrážíme na nádraží v Los Angeles, odkud nám jede autobus do vesnice Abanico, ležící blízko národního parku Laguna del Laja. Během čekání na autobus se ulice okolo nádraží zaplnily spoustou lidí. Ještě před chvílí prázdné ulice jsou najednou plné stánků, a máme tak alespoň možnost nakoupit právě upečený chleba v pekárně a nějaké pití na cestu.

Jak si v Chile popovídat rusky

Dostáváme se na rozcestí, jedna cesta vede do Abanica a druhá do národního parku. Ten je známý díky impozantní sopce zvané Antuco a pod ní ležícímu jezeru Lago Laja. Z křižovatky se podle průvodce musí asi 11 kilometrů pěšky až ke vstupu do parku. S námi vystupuje z autobusu i postarší rakouský pár a vydáváme se spolu prašnou cestou do parku Laguna del Laja. Cestou stopujeme, ale moc šancí tomu nedávám, protože jsme čtyři. Máme ale štěstí, asi po patnácti minutách chůze nám staví pick-up a skáčeme na korbu. Posádka pick-upu se vyptává, odkud jsme, a když řeknu, že z Čech, spustí na mě rusky. Je to trošku překvapení. Jsou to sice Chilané, ale čtyři roky pracovali v Rusku, a tak jsou šťastní, že si s námi můžou promluvit. Já jim odpovídám spíš rusko-španělsky, přeci jen mi ruština tady v Chile nějak nejde přes pusu. Kousek za hranicemi parku nás vysazují a my se vydáváme na cestu s baťohy na zádech.

Podzemní vodopád 

Při vstupu do parku se dozvídáme, že se nesmí lézt na sopku, protože je aktivní. Možné to prý bude až za tři dny. Musíme tedy operativně změnit plán. První zastávkou je vodopád, který vytéká z podzemí. Tento zajímavý útvar vznikl, když sopka vychrlila lávu a přehradila cestu řece, která vytékala z jezera. Tak se řeka dostala během chvilky pod zem. Od vodopádu pomalu stoupáme k jezeru pod sopkou. Je to nádherné čisté jezero s pitnou vodou. Odsud nás čeká nějakých 18 kilometrů na druhou stranu sopky, kde má být podle informací z Lonely Planet kemp a také se prý dá obejít sopka kolem dokola. Že je tahle informace trochu scestná, jsme zjistili poněkud pozdě a po spoustě dřiny...

Koupel s Chilankami a návštěva u vojáků

Nicméně máme štěstí a míjí nás otevřený Jeep s mládeží na prázdninách. Jeep brzdí a holky na nás mávají, ať si nasedneme. Jedou se na pláž vykoupat, což je pro nás v tomhle vedru přímo zázrak. Voda je studená, ale ne zas tolik, aby se v ní nedalo plavat. Chilanky odjíždějí a my se rozhodujeme, co dál. Padlo rozhodnutí - ještě je čas než zapadne slunce, a tak zkusíme chytnout stop. Vedro už není tak hrozné a jde se o moc lépe. Nakonec se nám přeci jen podařilo stopnout auto, které nás odvezlo až do "Refugio Los Barros". Jedná se o vojenský komplex  a po domluvě s vojáky na stráži zde můžeme přespat. Před desátou ráno ale musíme být pryč.  

Procházka po suti

Ráno se vydáváme na cestu do avizovaného kempu na druhé straně sopky. Jdeme údolím proti řece až do místa, odkud se nedá jít dál. Nejprve ji brodím, ale zjišťuji, že pro Gábi to s batohem nebude tak snadné. Volíme tedy variantu přelézt toto místo přes kopec. Stoupáme proti malému potůčku a cesta je čím dál strmější. Nakonec musíme jít do lesa, protože se kopec pod nohama jen sype a nemůžeme se spolehnout na žádný záchytný kámen. Prodíráme se klečí s baťohy na zádech a občas je to opravdu obtížné. Nakonec se dostáváme na jakousi planinku, odkud je nádherný výhled na Sierra Velluda a řeku pod námi. Po bližším ohledání místa se ale ukazuje, že jediná cesta vede zpět, a nebo stoupat vzhůru. "Nahoru!" velí odhodlaně Gábi. Jdeme po sopečné škváře smíchané s drolícím se kamením: tři kroky vzhůru a dva zpět. Výstup je stále těžší. Nakonec se ale přeci jen dostáváme na vrchol kopce a před námi se objevuje další údolí na druhé straně, které nás dělí od sopky Antuco. Musíme tedy zase dolů, což je nakonec ještě horší než byla cesta nahoru. Zem pod nohama ujíždí, a tak se přidržujeme keříků a všeho možného, jen abychom neskončili několik desítek metrů po zběsilém sjezdu zaklíněni mezi kameny.

Když selže varianta A i B

Scházíme dolů k řece. Voda je ledová, ale dnes ji ještě přebrodíme, abychom nemuseli do ještě studenější ráno. Vybíráme místo na kempování a dokonce se mi nedaleko podařilo objevit pramen průzračné a velice dobré vody. Druhý den se rozhodujeme, jak dál. Tímhle údolím vzhůru to nevypadá moc dobře - na jeho konci se to zdá dost příkré a pravděpodobně se nebudeme moci dostat nahoru. Volíme tedy variantu přes násyp sopečné škváry. V určitých místech ale začíná hrozně foukat, a tak nakonec kvůli silnému větru musíme vzdát i tuto variantu. Vracíme se zpět na cestu vedoucí k Refugio Los Barros. A máme zase štěstí na stopa - nějací dělníci nás na korbě pick-upu vezou na začátek parku. Tady je začátek stezky vedoucí vzhůru mezi sopku a pohoří Sierra Velluda a měl by tu být podle Lonely Planet základní kemp pro výstup na sopku, do kterého jsme se pokoušeli dostat z druhé strany. Opět omyl. Nakonec jsem museli zakempovat nedaleko lávového pole pod vodopád vytékajícími z ledovců pohoří Sierra Velluda. A tak jsme si z výletu odnesli hlavně tu zkušenost, že ani renomovaným průvodcům se nedá vždycky věřit.

Dalším naším cílem je městečko Pucon, výstup na sopku Villarrica a rafty na divoké řece Trancura.
 
Předchozí díly
1. Sopky a jezera v Altos de Lircay
Následující díly
3. Výstup na Villarricu a adrenalinové rafty
4. Argentinské výšlapy
5. Patagonské impozantní vrcholky
6. Okružní cesta po Torres del Paine
7. Projížďka po krásách severního Chile
8. Rallye chilskou divočinou
8. Po jižním Peru až do Údolí vulkánů
Související články
Náklady na cestu po Chile
Čupování v Uruguayi
Cesta po Chile
 
Přečteno 930x
 
 
 
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: