Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Rady na cesty > praktické

Náklady na cestu po Chile

Monika Pospíšilová / 21.12.2005
Chile je mnohem civilizovanější a vyspělejší země než sousední Peru, na úrovni přibližující se evropským státům. Samozřejmě i zde se najdou místa s horšími životními podmínkami, které jsou většinou ještě ztěžovány drsnými přírodními vlivy, především v horských oblastech, na pouštním severu a patagonském jihu. Vyšší ekonomická úroveň země s sebou samozřejmě přináší i vyšší náklady na cestování. Oproti Peru byly veškeré výdaje téměř dvojnásobné, vyšší byly především ceny jídla a díky velkým vzdálenostem vzrostly výrazně naše výdaje na dopravu.
 

Náklady na den

V některých oblastech jsme se setkali s velice vysokými cenami zcela běžných služeb, což bylo dáno především špatnou dopravní dostupností těchto míst, především pak v Patagonii. V Chile jsme strávili necelých 5 týdnů – přesně 33 dnů a za tuto dobu se náš rozpočet snížil celkem o 1280 dolarů. Průměrné výdaje na osobu a den se pohybovali kolem 19 dolarů.

Požadujte nabídku a smlouvejte

V Chile nejsou turisté takovým trnem v oku mezi místními obyvateli jako v Peru. Je to dáno hlavně  vyspělostí země, přístupem Chilanů k cestovnímu ruchu – sami velice rádi a často cestují a především ne tak výraznou vizáží místních občanů s tmavou pletí jako tomu bylo u Peruánců. Lépe zde zkrátka zapadnete a Chilané se k vám budou chovat velice dobře. Jsou pohostinní, slušní a velice společenští. Ale stejně jako v Peru je i zde samozřejmostí smlouvání, hojně využívané především v ubytovacích službách. Stejně jako v Peru zde požadujte „Ofertu“ neboli nabídku. Pro prodávajícího je vaše otázka na slevu samozřejmostí a určitě ho nepřekvapí.

Měna a možnosti směny, šeky

Měnovou jednotkou v Chile je chilské peso. V listopadu a prosinci loňského roku byl jeden americký dolar v průměru směňován za 580 chilských pesos. Kurz se ale dost lišil. Zatímco na severu se dolar vyměnil až za 598 Pesos, v Patagonii jsme se běžně setkávali s kurzem 550 Pesos za jeden americký dolar. Raději vyměňujte peníze ve větších městech, čím jižnější a menší město, tím je kurz horší. Pokud se dostanete do nějaké opravdu zastrčené vesničky, nebudete mít šanci získat místní měnu. Jednou jsme se ocitli ve vesničce Cochrane vzdálené den cesty od argentinských hranic. Měli jsme vyměněno jen tolik peněz podle běžných cen, aby nám to stačilo na poslední ubytování a přejezd z Chile do Argentiny. Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme, že ceny ubytování jsou dvakrát vyšší a cena autobusu skoro čtyřikrát než bylo běžné na severu země. Peníze vyměňoval jen jeden prodavač v trafice a to za šílený kurz – 500 pesos za dolar. Moc dobře věděl, že jinou šanci nemáme. Zkusili jsme ale štěstí u ostatních turistů a povedlo se, vyměnili jsme dolary za běžný kurz.
Na rozdíl od Peru není možné ve většině bank vyměnit cestovní šeky. Využívají se zde pouze směnárny „Casas de cambio“. V bance na nás někdy koukali dost nechápavě, co po nich chceme. Směnáren je ale všude dost, přičemž platí čím dále od centra, tím je kurz horší. Vždy se zeptejte předem kolik dostanete, většinou mají jiný kurz pro hotovost a jiný pro cestovní šeky, který je snížen o malou provizi kolem 2 – 3 %. Za cestovní šek vám dají rovnou místní měnu nikoliv dolary. V oběhu jsou bankovky v hodnotě 500, 1000, 2000 a 5000 pesos a mince 50, 100 a 250 pesos. S falešnými penězi jsme se nikde v Chile nesetkali.

Stravování

Ceny jídla oproti Peru výrazně povýšily. Naštěstí je zde hodně možností ubytování, kde můžete využívat kuchyň, ať už v hostelech nebo v rodinných penzionech, a tak se dá za stravování výrazně ušetřit. Ale i tak jsme měli denní výdaje na osobu za jídlo dvakrát vyšší než v Peru, a to jsme se v restauracích stravovali minimálně, hlavně pak na jihu. V levných restauracích se dalo pořídit menu za 2 – 3 dolary, porce ale nebyly zdaleka tak velké jako v Peru. V lepších restauracích a v turisticky atraktivních místech se pohybovala cena nejlevnějšího jídla kolem 7 dolarů. Pokud si nakoupíte v obchodě suroviny a nějaké to jednoduché jídlo si uvaříte sami, vyjde vás porce asi na 1,50 dolaru. Hojně se také v Chile využívají provozovny rychlého občerstvení, kde vám za dolar během chvilky připraví hamburger v housce nebo hot dog, tzv. „Completo“.
Za tři čtvrtě dolaru se pořídila na severu 2l balená voda, kilo pomerančů nebo banánů, za dolar si můžete koupit kilo housek. Ceny potravin na jihu (míněno na jih od Puerto Montt) byly přibližně dvakrát vyšší.

Ubytování

Nejčastější možností ubytování v Chile jsou „Hospedaje“ – rodinné penziony. Rodiny, které žijí v Chile převážně ve skromně zařízených rodinných domech, pronajímají turistům dva, někdy i více pokojů. Koupelna je většinou společná pro všechny obyvatele domu. Velkou výhodou je možnost vaření v rodinné kuchyni, kde je vám k dispozici veškeré nádobí. V San Pedru a ve Valparaísu jsme se setkali s velice skromně zařízenými a levnými dřevěnými chatkami. Ve větších městech a v Santiagu je možnost ubytování v hostelech.
Velice levné a skromné ubytování stojí od 4 do 7 dolarů na osobu a noc, přičemž vyšší ceny se týkají především Santiaga a městeček v Patagonii. Vždy jsme ale pátrali po skutečně nejlevnější možnosti. Hospedaje, které stály kolem 12 dolarů byly celkem běžné, nezřídka jsme narazili na nabídku ubytování převyšující 20 dolarů za osobu. Takové jsme ale nikdy nevyužili. Nicméně na to nejlevnější ubytování si nemůžeme vůbec stěžovat, byli jsme vždy spokojeni.

Doprava

Dálkové autobusové spoje v Chile se s těmi peruánskými nedají vůbec srovnat. Některé by těžko našly konkurenta dokonce i v Evropě. Autobusy jezdily přesně na čas, velké čisté sedačky byly velice pohodlné. Během delších cest se podávalo přímo na palubě autobusu občerstvení – snídaně, oběd nebo večeře podle doby jízdy. Cestující měli k dispozici WC a během cesty se pouštěly filmy na videu. Cestování takovými autobusy byla prostě nádhera! Horší to bylo v odlehlých místech, kde byla kvalita autobusů podstatně horší. Přiblížily se hodně těm peruánským a nejezdily pravidelně, většinou dvakrát až třikrát do týdne. Pohodlné luxusní autobusy nahradily podstatně menší vozy, často ve špatném technickém stavu. Někde se jezdilo jen „Colectivy“ stejně jako v peruánských horách. Za tak velký pokles kvality mohl především nedostatek a špatný stav silnic, které je těžké v horských oblastech a v Patagonii vybudovat. Po prašných, kamenitých a šotolinových cestách by luxusní autobus jízdu sotva zvládl a byla by ho především škoda. Přestože kvalita dopravy klesla, ceny jízdného naopak vzrostly. Za 180 km v Patagonii jsme zaplatili stejně jako za více než 700 km ujetých na severu Chile. Na severu Chile, a později v Argentině jsme hojně využívali noční linky. Autobusy byly dost pohodlné na to, aby se člověk trochu vyspal a šetřili jsme tak za ubytování a ke konci cesty hlavně čas.

Cena a délka cesty na vybraných trasách v Chile (listopad 2004 – leden 2005)
 
Trasa   Cena v dolarech Délka cesty v hodinách
Arica – San Pedro     17    12
Valparaíso – Santiago    4    12
Santiago – Puerto Montt   26   12
Puerto Montt – Ancud    2
Puerto Chacabuco – Coyhaique   1
Coyhaique – Cerro Castillo   5 2
Cochrane – Chile Chico    19  6
Puerto Natales – Punta Arenas  7   3
Punta Arenas – Ushuaia (Arg.)   35     12

V chilské Patagonii se nabízí možnost plavby lodí mezi fjordy. V této části chilského území není v podstatě žádná silnice, po které byste se na samý jih Chile dostali. Pokud tedy nechcete přejet do Argentiny a čtyřdenní plavba lodí na trase Puerto Montt – Puerto Natales vám nebude činit problémy, rezervujte si dostatečně dopředu trajekt u společnosti Navimag. Trajekt jezdí jednou až dvakrát týdně (podle období), a přestože jsou ceny dost vysoké, bývají termíny i dva měsíce dopředu obsazeny. Máte možnost rezervovat si obyčejné sedadlo, lůžko nebo kabinu. Nejlevnější možná varianta (sedadlo bez nároku na stravu) stojí 275 dolarů na osobu. Pro registraci je nutné zaručit se kreditní kartou. Další možností, která se majetnějším turistům nabízí je trasa Puerto Montt – Laguna San Rafael za 1000 dolarů. My jsme využili pouze spojení mezi městem Quellón na ostrově Chiloé a Puerto Chacabuco. Jedenáctihodinová plavba po otevřeném moři, při níž jsme využili za 45 dolarů super rychlý „Catamaran“, nám docela stačila. Moře, zálivy, ostrůvky a začínající frojdy byly nádherné, ale pokud byste se vydali na čtyřdenní plavbu s Navimagem, doporučuji prášky proti mořské nemoci, abyste si tu nádheru mohli více vychutnat.

V chilských městech se můžete bez problémů dopravovat městskou dopravou. Jedna jízda stojí kolem půl dolaru, platí se u řidiče. Podobně stojí i obyčejná jízda metrem v Santiagu. Kromě obyčejných taxíkářů, kteří jsou poměrně drazí, existují všude v Chile tzv. „taxi colectiva“. Jedná se   o taxík označený na střeše číslem, které odpovídá městskému autobusu. Takový taxík jezdí po stejné trase jako autobusová linka, jen je o něco málo dražší než městský autobus ale podstatně rychlejší. Od obyčejného taxi se liší tím, že po cestě přibírá další cestující a vysazuje je podle jejich přání.

Služby cestovních kanceláří a další služby pro turisty

Cestovních kanceláří a agentur je v Chile opravdu velké množství a služby jsou dokonalejší než v Peru. S anglickým průvodcem ale při levném výletu nepočítejte. Často je průvodce současně řidič, který vám poskytne jen základní informace. Hodně cestovních agentur spolupracuje s ubytovacími zařízeními, a tak si můžete zakoupit např. cestu do národního parku přímo ve vaší „Hospedaje“.
V Chile je mnoho nádherných míst, kam se bohužel bez cestovní agentury nedostanete, pokud ovšem nepřistoupíte na velice drahý pronájem osobního auta nebo jeepu. Z městečka San Pedro de Atacama se organizují výlety do pouště Atacama na solné jezero „Salar de Atacama“ nejméně za 9 dolarů a do „Valle de la Luna“ za 5 dolarů, přičemž na obou místech platíte ještě vstupné kolem 3 dolarů. Nejnákladnější v této oblasti je výlet ke gejzírům „El Tatio“, za který zaplatíte minimálně 17 dolarů. Asi dvouhodinový výlet na motorovém člunu k mramorové kapli na jezeře Lago General nás vyšel na 7 dolarů, za dvojnásobek jsme navštívili kolonii tučňáků Seno Otway u Punta Arenas. S poměrně vysokým vstupným 17 dolarů na osobu počítejte i do národního parku Torres del Paine. Je dost možné, že po obrovském požáru na jaře letošního roku se vstupné ještě zvýší. U Ariky za peruánskými hranicemi se jezdí do národního parku „Lauca“, za celodenní výlet zaplatíte kolem 20 dolarů. Tento výlet je velice náročný díky obrovskému převýšení. Za zhruba 4 hodiny cesty autobusem se dostanete od moře do nadmořské výšky 4 500 m. Pokud za sebou nemáte aklimatizaci, pořádně si to rozmyslete! Výlet, který rozhodně doporučujeme je třídenní cesta pouští terénními džípy ze San Pedra de Atacama k největšímu solnému jezeru na světě Salar de Uyuni v Bolívii. Za celý výlet včetně stravy a ubytování jsme zaplatili 65 dolarů za osobu a rozhodně bychom nelitovali ani vyšších výdajů, stálo to skutečně za to.

Ostatní služby

Možností rychlého přístupu na internet bylo ve městech poměrně dost. Hodina vyšla na půl dolaru až dolar, výjimečně jsme platili víc. Horší to bylo v oblasti Patagonie a v odlehlejších oblastech. Internet nebyl často k dispozici vůbec a pokud jsme na nějakou provozovnu narazili, přístup byl velice pomalý a drahý. Do tří dolarů bylo možné vypálit si ve větších městech fotky na CD. Cena za telefonní hovor do Evropy se pohybovala kolem čtvrt dolaru za minutu při volání na pevnou linku a necelý dolar při volání na mobil. Běžné pohlednice stály kolem půl dolaru, známka do Evropy 385 Pesos (asi 0,7 dolaru).
Prádlo bylo možné nechat si vyprat ve veřejných prádelnách, mnohem více jsme ale využívali přímo „Hospedaje“, kde jsme bydleli. Domácí praly většinou kilo prádla za dva dolary.
Na čtyřdenní cestu do národního parku Torres del Paine je možné půjčit si stan, karimatky, spacáky, vařič apod. V Puerto Natales, které je výchozím městem je takových půjčoven poměrně dost. Půjčovné za stan se pohybuje od čtyř dolarů za jednu noc, záleží na kvalitě a velikosti stanu.

 
Související články
Hostely a hotely v Jižní Americe
Chicha není pivo
Dálkové spoje v Peru
Tajemství jihoamerických zásuvek
Náklady na cestu po Peru
Náklady na cestu po Argentině
Španělsky za pochodu
Sopky a jezera v Altos de Lircay
Chilský park Laguna del Laja
Výstup na Villarricu a adrenalinové rafty
Okružní cesta po Torres del Paine
Cesta po Chile
 
Přečteno 5195x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: