Lapálie v Tanzánii

"Nevím, co se dneska děje, že tu ještě není", mumlá si pod vousy hlídač z Pensao a marně se snaží slabým světlem své baterky prosvítit černočernou tmu, která halí hlavní silnici. Vstávali jsem v půl čtvrté, abychom stihli chapu, která již dnes zřejmě nepojede. Nasedáme tedy v 6.30 na chapu do Palmy, města na půl cesty mezi Mocimba da Praia a tanzánskou hranicí. Jedeme po hliněné cestě s půlmetrovými koryty, vybagrovanými autobusy a zalitými vodou z posledního lijáku. Silnici v pravém slova smyslu severní Mozambik ještě neviděl, a tak nám tahle 80kilometrová cesta do Palmy trvá v terénní Toyotě čtyři hodiny.

 

Hledá se hranice
Suchá tráva na střeše domků uplácaných z hlíny, několik starců ve stínu mangovníku. To je obrázek administrativní mozambicko-tanzánské hranice, která je viditelná jen pomocí slabého provázku, plnícího roli závory. Na stole z nehoblovaných prken dostáváme po půl hodině výstupní razítko, a můžeme tak pohraničářovi v seprané uniformě zamávat. K přirozené hranici mezi Mozambikem a Tanzánií – řece Rovuma - se však již dostáváme po svých. Řidič nás vyhodil půl hodiny od této řeky, a nám nezbývalo než se brodit do půli lýtek hlubokými kalužemi. „Jak jste to udělal?!“, nechápavě zírám na své sandále plné bahna a zářivě čisté semišové střevíce našeho somálského spolucestujícícho. „Bojím se bilharzie, tak jsem se nechal přenést“, odpovídá s úsměvem.

Za převoz na druhý břeh řeky dáváme 3 dolary. Není to málo, ale jsme si jisti, že na pramici nebudeme muset se zavazadly řeku nakonec přeplavat, stejně jako jedni němečtí cestovatelé na maličké děravé kánoi, o kterých jsme slyšeli.
Mezi dřevěnými domky hledáme celnici. Místo toho nás nakládají na jeep, ale my nemáme požadovanou částku, tak předstíráme, že půjdeme k celnici pěšky. Řidič druhého jeepu se spokojuje s tím málem, co máme, a odváží nás do zděné kanceláře, 10 km od řeky, kde tanzanští pohraničáři nemají pro změnu uniformy.

"Jak dlouho zůstanete?", ptá se tanzánský úředník. "Padesát dní", zkoušíme. "Cože, patnáct?". Nevíme, jestli nerozumí nebo nechce rozumět. "Padesát, dáte nám je?" Úředník pokyvuje hlavou a razítkuje nám do pasu dva měsíce. Somálec to tak jednoduché nemá. Úředník z něj vymáhá úplateček, ačkoliv jezdí oficiálně občané Somálska do Tanzánie zadarmo. Cesta se mu uvolnila za dvacet dolarů.