V Keni opět cestovatelem
Viděno očima Evropanky, napadají mne při pohledu přes rameno zpět do Etiopie, po dvouměsíčním soužití s etiopskými domorodci, termíny jako hrubí, neochotní, lhostejní a neuctiví. Jiný kraj, jiný mrav. Etiopie nikdy nebyla, v pravém slova smyslu, kolonizovaná. Nikdy tu nebyli žádní bílí sáhibové, kteří by místním vštěpovali zásady slušného chování a společenského styku, a tak si hrdí Amharové dodnes tvrdošíjně udržují svojí kulturu a zvyky ve všech směrech života.
Zřejmě díky kolonizaci je ze mě v Keni opět cestovatel, a ne jako v Etopii ten faranč, který musí všem dát almužnu, tužky a bonbony a zaplatit desetinásobnou cenu i za to, že mi někdo proti mé vůli ukázal, kde prodávají čaj, ač jsem v té čajovně již dvakrát byla.
Cítím taky neuvěřitelnou úlevu, když cizí lidé, se kterými se v Keni bavím, ode mne udržují odstup minimálně metr a půl a mluví potichu. Po dvou a půl měsících v Etiopii, kdy jakmile jsme opustili hotelový pokoj, se nás neustále někdo dotýkal, aby na sebe upozornil, nebo se kolem nás shlukovaly skupinky zvědavců, kteří na nás z dvaceti centimetrů civěli, již přikládám větší váhu termínům jako osobní a intimní zóna člověka.
Severní Keňa
Do dálkového autobusu Nairobi-Lodwar si nade mne stoupá muž v modrém nátělníku. V ruce má hůl a dřevěnou stoličku a na obou ramenech čerstvé vystouplé ornamentální jizévky. Ty znamenají, že tenhle muž nedávno zabil nepřátelského bojovníka. Jizévky ho mají chránit před pomstou zabitých. Je to velmi vážený válečník nebo několikanásobný vrah? Tady, v oblasti Severní Keni, se vyznávají zcela jiné hodnoty a zákony než v té Keni, jakou znají turisté z rezervace Maasai Mara nebo Mombasy. Severní Keňa má s "civilizovanou" Keňou společný jen název. Tyhle tisíce čtverečních kilometrů nekonečných horkých křovinatých plání nepatří nikomu. Prý je kontrolují skupiny banditů skládající se z bývalých somálských, súdánských a ugandských vojáků, jihoetiopských rebelů a příslušníků místních pasteveckých kmenů. Pořádní bandité potřebují k výkonu svého řemesla zbraně. O ty tady není nouze. V hojných počtech a celkem levně se sem pašují z okolních, nepokoji zmítaných zemí.
Bezpečnostní stupnice
Ač se údajně v poslední době bezpečnostní situace v Severní Keni díky opatřením nové vlády značně zlepšila, bezpečnost místních cest podléhá častým změnám. Nejlepší je sledovat, jak situaci hodnotí domorodci. Pokud po dané trase nejezdí žádná vozidla, jako se stalo nám, když jsme se známou etiopsko-keňskou "dálnicí" Moyale - Marsabit - Isiolo hodlali vrátit zpět do Keni, zřejmě bandité před pár dny poslali do vzduchu nějaké vozidlo.
Jiný případ je, pokud se vozidla pohybují po dané trase v konvoji. Potom je situace považována za stabilně nestabilní. Doprava v koloně je zoufale pomalá, ale snad bezpečná. Pohybují-li se vozidla samostatně a na korbě sedí statný voják s novým samopalem, mohlo by se na cestě náhodě něco přihodit, ale jinak je v kraji celkem bezpečno. Když náklaďák popováží každých dvacet kilometrů staré vysloužilé "pistolníky" s ještě staršími samopaly, jedoucí z návštěvy od bratra, je vzduch úplně čistý. Ještě se může stát, že se vozidlo úzkostlivě drží vyjetých kolejí nehledě na jejich sjízdnost. To znamená, že za pár kilometrů uvidíme vedle cesty ohořelou kostru náklaďáku, který už nemohl, snad kvůli hlubokému bahnu, pokračovat v kolejích, a jeho kolo našlo možná jedinou, možná jednu z mnoha min, zakopaných v okolních pláních.
Náhody a nehody
Domorodci neradi přiznávají, že nemají situaci tak úplně pod kontrolou a podobné věci nazývají "nehoda", nebo tvrdí, že silnice je nesjízdná kvůli nepříznivému počasí. Celník na hranici nám potvrdil, že minulý týden někdo zaútočil na auto na naší trase, ale hned nás ubezpečil, že to bylo v noci a terčem byla jedna konkrétní osoba sedící ve voze. Ať už to je pravda nebo ne, naprostá většina vozidel změnila trasu a jezdí teď do Nairobi podél somálských hranic přes Wajjir a Garissu, tedy územím, u kterého náš průvodce v roce svého napsání uvádí pouze stručnou poznámku, že každý, kdo sem jen strčí nos, je sebevrahem.
Relativní bezpečnost
Všude na světe, nejen v Severní Keni, platí „sto jich projelo, jeden ne“. A zásadně nesouhlasím s varováním ministerstva zahraničí že Keňa je nebezpečný stát nevhodný pro cestování. Nemluvě o české ambasádě v Keni, která se neobtěžovala odpovědět nám na žádný ze dvou e-mailů s prosbami o aktuální informace o bezpečnostní situaci v zemi. Bandity na severu turisté nezajímají a "teroristé" na muslimském pobřeží mnohem raději zaútočí na nějaký Holiday Inn hotel než na levnou jednopatrovou ubytovnu kdesi v zastrčené uličce, kde přespávají vandráci jako my. Největším nebezpečím tedy zůstávají pro cestovatele násilnící a kapsáři v ulicích Nairobi, Mombasy a jiných větších měst. Ale ti jsou ve stejně hojném počtu (ne-li hojnějším) třeba i v Johannesburgu nebo Kampale. Přitom JAR je "u nás v Evropě" považován za bezpečný a Ugandu, kde rebelové zavraždili šest vesničanů na ugandských hranicích, nám týden před tímto masakrem česká ambasáda v Nairobi výslovně doporučila místo návštěvy Keni a Tanzánie… |
KALiMERA > On-line cesty > seriály > Půl roku v Africe
Zpět
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?
Jak připravit své nové běžky
Kontakty na horskou službu
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
