K pohoří Chimaninami

Kolik? Řekni si…
Jako v každém jiném minibusu v Mozambiku se hádáme s řidičem, jestli my tři a naše tři batohy zabírame tři, čtyři nebo pět platících míst. Kompromis - čtyři.
Cestou po prašné návsi Sussandenga ke korbě přecpaného pickupu nám domorodci nabízejí ke koupi 30 g zlata. "A za kolik?" ptám se pro informaci. "To já nevím, to musíš vědět ty, když kupuješ", vysvětluje vesničan.
Dále nejedeme oficiální chapou a řidič neví, kolik peněz má po nás chtít. Jízdné do naší destinace si musíme poměrově podle naší mapy spočítat sami.

Cesta za průvodcem
Potřebujeme se dostat do vesničky Nahedzi, najít anglicky mluvícího průvodce Josepha, který jako jediný rád chodí a vše s ním lze domluvit. Před řekou Mala Msapa se zastavujeme. Stopy cyklonu, který řádil v Mozambiku během února, se nacházejí i tady. Brod byl stržen přívalovou vodou, a tak si sundaváme boty a opatrně přecházíme přes rozbité drátené klece plné kluzkých kamenů, které byly ještě nedávno součástí betonové cesty vodou.

Přecházíme hory, a když se spustí k večeru liják, jdeme se raději ujistit do vesničky za kukuřičným polem, zda jdeme správným směrem. Jediní obyvatelé - jedna rodina, sedí u ohně a loupou fazole. Paní nás zve autoritativně pod střechu. Usedáme na lavici v domku, který je vyvýšeným kulatým náspem, jehož střecha ze suché trávy je podpírána několika kůly. Odhazujeme mokrá ponča a nasloucháme těžko srozumitelné portugalštině dědy rodiny. Když se déšť mírní, jde nás děda vyprovodit až na odbočku do Nahedzi.

Vesnice Nahedzi
Až za tmy dorážíme do Nahedzi, kde nás vesničané přivádějí k Josephovi. Vyléváme vodu z trekovek, ze kterých udělal několikahodinový pochod mokrou trávou dva malé bazénky a seznamujeme přes Josepha s naším plánem náčelníka vesnice. Dostáváme jeho svolení k týdennímu pobytu v horách a výstupu na nejvyšší horu Mozambiku - Mt. Bingu (2439 m).
Honzovi nestačí hustý pap s uzeno-vařenou rybou, který nám matka s dítětem umíchaly nad ohněm. Prosí o pár kukuřičných klasů, které bychom si opekli na ohni. Domorodci se tváří neurčitě. Když Honza dotčeně dodává, že snad není takový problém si vzít pár klasů z té ohromné hromady a dát je do žhavých uhlíků, válí se všichni smíchy po zemi. Ten hloupý běloch neví, že na ohni se opéká jen mladá kukuřice a chtěl péct zralou, určenou k přípravě mouky!