Prvních třicet pět kilometrů jízdy po asfaltové cestě zdoláváme na korbě náklaďáku za hodinu, nezapočítávaje první hodinu a půl, kdy jsme se všichni na korbu skládali a čekali, až se řidič rozhodne vyjet. Další část skáčeme na výmolech v prašné silnici a cestovní rychlost se snižuje na 15 km/h. Ve městě Mocuba se zbavujeme většiny zavazadel i s jejich majiteli, naštosovaných na střeše v několik metrů vysoké hromadě. Výběrčí jízdného, "Senhor comprador", nám oznamuje dvacetiminutovou přestávku. Čekáme dvě hodiny. Na místním trhu se djaí koupit jen už několik týdnů vařená vejce natvrdo, tři zelené pomeranče a zaprášené, gumové housky. Až snobský take-away a pomalá obsluha připravuje početnému náklaďáku sendviče. Po dalších sto metrech bereme u pumpy naftu. Ne, nemohli jsme ji vzit během doby přípravy sednvičů. V autě již sedíme 8 hodin a urazili jsme 110 km, ani ne třetinu dnešní cesty. V Africe čas nehraje žádnou roli.
POSVÁTNÁ HORA NAMÚLI Honza přeje dobré ráno starému černochovi s vlněným kulichem na hlavě, stojícímu u úzké pěšinky, a nijak nereaguje na jeho napřaženou ruku. Silně ji stisknu tedy já a ptám se, jak jde život a kde je náčelník. "Ale to jsem přeci já", zubí se. "A dovolíte nám vylézt na Namúli", testuji bez servítek situaci. "Prší?"odpovida régulo a tváří se neoblomně a pro jistotu to ještě nekolikrát zopakuje. Koukáme se na ranním sluncem osvícený vrchol druhé nejvyšší mozambické hory bez jediného mráčku. Celý den se sem drápeme a on si při jasném počasí řekne, že prší. Řešíme to pytlem cirokové mouky. Náčelník si hází slaměnou rohož přes rameno a pokyvuje nám, abychom ho následovali.
Posílá prcky pro shrbeného bosého vesničana v roztrhaném triku. Odměřeně si nás prohlíží a při pohledu na trekovky říká: "Boty budou problém". Nechápeme. Náčelník přináší na kovovém tácku trochu mouky a mumlaje si sype ji do všech směrů. "Peněz pětadvacet", vykřikuje. Dáváme mu 25 000 meticáis a čekáme, že je obětuje duchům obývajícím Namúlii. Obratně si je strká do kapsy a ještě než vyrážíme, nastavuje tácek se slovy "cukr". Připravuje nás tak o kilové balení. A stále nemůže uvěřit tomu, že s sebou nemáme pivo…
Celý výstup nám vyhrává hudba z rádia, které si vzal náš průvodce. Prodíráme se dvoumetrovou trávou, zakopáváme o drny a kloužeme na mokrých kamenech. Duchové se nad námi slitovávají a když dobýváme vrchol, oblačnost se rozpouští a my se radujeme z pohledu na okolní hřebeny. |