Svazijsko-mozambická mozaika

SVAZIJSKO - monarchistické království
Tomuhle strážci nikdy nezapomeneme, jak nám vnutil za depozit lopatku na zahrabání našich čokoládových hromádek. Ve zdejší rezervaci, kterou navštíví do měsíce maximálně 6 turistů, to působí trochu komicky. Nehledě na to, že býložravci, konkrétně antilopy, které tu po sobě taky nechaly spoustu hromádek, nic zahrabávat nemusí. Jen si zkuste vykopat trs tři metry od vysoké trávy nebo přemístit zahradní lopatkou padesátikilový balvan!

Současný svazijský král Mswati III. tráví na zahraničních, zcela bezvýsledných návštěvách třetinu roku. Král této jedné z posledních absolutistických monarchií nedopřeje svým poddaným ani rozumný výdělek: když jihoafrický investor nabídl svazijským dělníkům pracujícím na nové silnici v přepočtu 175 Kč na den, monarcha zasáhl a řekl, že více než 105 Kč si nezaslouží.

MOZAMBICKÁ HRANICE
Všichni nabízejí slušný kurz. Pokřikují na nás a obkličují minibus, ze kterého vystupujeme. Veksláci. Houf veksláků. Houf mladých veksláků, kteří by v případě, že jim ukážeme naše peníze, byli zde, na území nikoho, v přesile 30:3.

Přes hranice se dostaneme po vyplnění kartiček, jejich orazítkování a placení podivných, možná hraničních poplatků. V Mosambiku hledáme hned na prvních metrech cokoliv, co by nás mohlo dopravit do 50 km vzdáleného hlavního města Maputo. Za zády nás překvapuje známý hlas: "Fakt bys měl vyměnit randy za metikas". Svazijský vekslák volně proběhl hranici bez pasu, bez víza. Jen přátelsky zamával na pohraničáře a dal se za námi s vidinou tučného výdělku. Mýlil se. Ale už se nedivíme, proč se v Africe nelegálnímu přeshraničnímu obchodu tak daří.

MAPUTO
O mozambické komunistické minulosti zde svědčí nejen názvy ulic (třída Mao Ce Tunga, Ho Ci Mina i V. I. Lenina), budovatelské pomníky, neochota místních prodavaček, úplatkuchtiví policisté, ale i nám dobře známé auto značky Lada. Vleklou občanskou válku zase připomínají mrzáci bezrucí či beznozí. Koloniální tvář se pyšní výstavním nádražím od samotného Eiffela, bohatá muslimská menšina se schází v moderní mešitě. Postranní uličky nás však mile vrací svým posezením a výborně chlazeným točeným pivem 2M zhruba za 13 Kč do současnosti.

Týpky na zdejších ulicích již nedráždíme foťákem jako v Johannesburgu a na potemnělém Mercado Janeta kupujeme těsně před zavírací dobou něco k jídlu. Vařenou uzenou rybu nebo krevety s kokosovou omáčkou za 10 000 meticas (11 Kč), hovězí nás přišlo trochu dráž. V hostelu Fatima si stavíme na zahradě stan. Z noclehárny nás vystěhovali, protože jim nevoněly naše zapařené ponožky. Přitom včera nechtěli o kempování ani slyšet. Nevadí, alespoň ušetříme. Takhle na ně!

Taxikář brzy ráno tvrdí, že kvůli válce rostou ceny pohonných hmot. Bráním jejich pokles, tak jak jsem o tom četl v novinách. Ve 4 hodiny ráno však nemám šanci. Jinak než tímhle taxíkem se k autobusáku nedosteneme.