Etapa ze Slaného na Hlavák

Co o Ukrajině víme? Že je nebezpečná, i budoucího prezidenta tam málem otrávili. „Opatrnosti nikdy nezbývá. Ve větší skupině doporučuji stany stavět co nejblíže u sebe, držet hlídky u ohně po celou noc a být připraven vždy rychle vyběhnout ven. Kola nechejte uprostřed a pořádně provažte lany. Nejezděte na kole sami. Kromě hranic nikdy a nikomu nedávejte z ruky pas! Obzvláštní pozor si dejte na opilce navštívivší vaše tábořiště.“ Tato optimistická slova jsme vyčetli v letáku jedné cestovní kanceláře, která na Ukrajinu pořádá své výpravy. No, máme se na co těšit. Uvidíme, jak to dopadne.

Ukrajina dle Olbrachta

 „V tomto kraji kopců na kopcích a roklí v roklích, kde se v tlejícím soumraku pralesů rodí prameny a umírají prastaré javory, jsou posud začarovaná místa, odkud se ještě nikdy nedostal ani jelen, ani medvěd, ani člověk. Pruhy ranních mlh, ploužící se namáhavě po korunách smrků vzhůru do hor, jsou průvody umrlých, a oblaka, proplouvající nad úžlabinami, jsou zlí psi s otevřenými tlamami, kteří se za horou snesou, aby někomu ublížili. A dole, v úzkých údolích řek, ve vesnicích, které jsou zelené kukuřičnými poli a žluté květy slunečnic, žijí vlkodlaci, kteří překulivše se večer po soumraku přes kládu, se mění z mužů ve vlky a k ránu opět z vlků v muže, zde se v měsíčních nocích mladé vědmy prohánějí po koních, v které proměnily své spící muže, a čarodějnic netřeba hledati za sedmi horami a sedmi řekami ve větrných údolích, nýbrž ty zlé možno potkati na pastvinách, jak sypou do tří dobytčích stop soli, aby zbavily krávy mléka, a ony dobré lze kdykoli navštíviti v jejich chýších a odvolati od konopných trdlic, aby zaříkaly hadí uštknutí nebo koupelí v odvaru z devíti bylin udělaly z dítěte neduživého silné. Zde žije ještě Bůh.“ Tak popsal Zakarpatskou oblast Ivan Olbracht ve své knize Nikola Šuhaj loupežník.

Česká etapa na Hlavní nádraží

V 19 hodin vyrážíme na kole ze Slaného. Dnešní zahřívací etapa do Prahy na Hlavní nádraží měří 44 kilometrů. „Na Ukrajinu na kole? To je nějaká blbost ne?“ uvažuje nahlas výrostek, který se k nám na svém dosluhujícím bicyklu na chvíli připojil v Kolči. Pod hradní zříceninou Okoř si vychutnáváme na dlouhou dobu poslední české točené pivo. Registrujeme oku lahodící večerní Hradčany osvětlené zapadajícím sluncem. Dvoučlenná ochranka Karlova mostu nám uděluje slovní důtku, protože každé malé dítě přece ví, že po Karlově mostě se na kole nejezdí. Kolem desáté večerní hodiny se k nám na „Hlaváku“ připojuje Pítrs. Dnes ráno se vrátil z pracovní návštěvy Běloruska, a tak si potřeboval trochu odpočinout a zabalit cyklistické nádobíčko. Jsme kompletní. Je nás šest, což považujeme za dostatečný počet na to, aby si na nás na Ukrajině hned tak někdo nedovoloval. I když kdo ví, jak by se situace vyvinula, kdyby ten někdo měl u sebe střelnou zbraň a žádné zábrany ji použít.
Naložení kol do vlaku probíhá až nezvykle pohodově, za což vyslovujeme zaměstnancům ČD veřejnou pochvalu.