Běžecké hole

Vývoj
V závislosti na měnícím se stylu lyžování se měnila jejich délka a v souvislosti s kvalitou běžeckých tratí se přizpůsoboval tvar a velikost košíčku okolo hrotu. Čím dál tím větší pozornost se však věnuje používaným materiálům. Od běžeckých holí turistických se očekává především pevnost, u závodních holí co nejnižší hmotnost.

Materiály
Nejčastěji se v obchodech a na tratích setkáte s hůlkami kovovými (převážně z hliníku a jeho slitin) nebo z umělých vláken (kevlarová, uhlíková či skelná). Kovové hůlky jsou odolnější proti zlomení při pádech, jsou levnější a vhodné pro "výletní" běžkaře. Přestože umělá vlákna vykazují větší pevnost, tedy pevnost při odpichu, s pády a "přisednutím si" hůlky se příliš nepočítá. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že uhlíková hůlka, sebepevnější ale křehká, nešikovný pád nevydrží. Pokud si tedy nechcete zkazit výlet a patříte k lidem, kteří se sice na lyžích obstojně udrží, ale pády při sjezdech se jim občas nevyhnou, volte raději kovové hůlky, které nejsou sice tak lehké, ale ani křehké.

Poutka a rukojeti
Poutka by měla být i u těch nejlevnějších hůlek regulovatelná tak, abyste si je mohli přizpůsobit aktuální velikosti vaší rukavice. Řemínky kolem rukou nejenže vám zajistí při pádu snadný nález hůlky, ale hlavně vám vrací hůlku po odpichu zpět do dlaně, aniž byste ji museli křečovitě držet. Automatický návrat hůlky do dlaně závisí také na správném držení hůlky, tzn. provléknutí ruky poutkem zespodu a uchopení držadla hůlky přes poutko. Pokud budete držet hůlky správně, budete mít čas obdivovat zasněžené stromové trpaslíky a nebudete se trápit vytahováním hůlky ze stopy.

Rukojeti se vyrábí z umělých hmot, korku či kůže. Obecně se dá říci, že rukojeti z korku a kůže méně kloužou v ruce, ale pokud máte správně dotažené poutko, měla by se dobře držet i umělá rukojeť. Její tvar je u turistických hůlek většinou klasický rovný, objevily se ovšem i rukojeti, u kterých se hůlka drží obdobně jako kanoistické pádlo. U závodních hůlek se často setkáváme s výstupky na rukojeti pod hřbetem ruky, který zaručuje přenesení větší síly při odpichu.

Košíčky
Pokud častěji brázdíte neupravené terény, dejte přednost košíčku s větším poloměrem a výraznějším hrotem, zabráníte tím boření větší než nutné části hůlky do sněhu. Při pohybu na upravených závodních tratích a obecně tvrdším terénu stačí menší košíček trojúhelníkového tvaru. Super závodní běžecké hůlky mají košíček téměř nepatrný.

Čím delší, tím …
Výrobcem udávaná délka hůlek je měřena od hrotu až k okraji rukojeti. Pro vás je však směrodatná délka hůlky od horního okraje rukojeti pouze po košíček. Hrot se zabodne při odpichu do sněhu a vy byste tak při nesprávně pochopeném údaji o délce hůlky běžkovali se shrbenými zády. Pro turisty-klasiky je běžným pravidlem, že by košíček měl dosahovat k rameni lyžaře. Pro závodníky platí, že pro klasický styl si vybírají kratší hole než pro bruslení - pro klasiku většinou k bradě závodníka, pro bruslení ke kořeni nosu. Obecně lze říci, že čím zdatnější lyžař tím delší si může dovolit hůlky. Podle pravidel běžeckých závodů však hůlka nemůže přesahovat výšku postavy.

Cenové relace
Turistické hole značky Fischer stojí zhruba 470 - 790 Kč, závodní od stejné firmy se pohybují v rozmezí 4 000 - 5 200 Kč. Od firmy Exel se turistické hole bez karbonu (s příměsí skelného vlákna) pohybují v rozmezí 340 - 1 000 Kč, sportovní s 60% příměsí karbonu okolo 2 500 Kč a špičkové závodní karbonové hole stojí 4-6 000 Kč. Další významný výrobce je firma Axon, jejíž turistické hůlky stojí 390 - 490 Kč, sportovní (ze slitiny hliníku) 590 - 990 Kč a závodní stojí okolo 1 000 - 1 500 Kč. A konečně firma Swix: turistické hole 540 Kč, sportovní (hliníkové) 850 - 1 495 Kč, závodní (karbon) stojí cca 1500 Kč.
Některé hole si můžete zkomponovat sami, přičemž rukojeť seženete zhruba za 120 Kč, standardní poutko okolo 90 Kč a kroužek za 85 Kč. Dokoupit můžete i bodce - plastové zhruba za 50 Kč a kovové za 80 Kč. Cena jednotlivě zakoupeného tubusu závisí na materiálu. Závodní komponenty bývají zpravidla dražší.