Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > On-line cesty > seriály > 7 dní v Libanonu

Beirut – slavné letovisko

Martin Polák / 4.12.2008
Probudil jsem se do jiného světa. Zřejmě jsem zaspal nějaký úžasný mejdan nebo se hotelovým pokojem mihla bitva islámských uklízeček s křesťanskými recepčními. Polštáře na zemi, peřiny bez povlečení, které leželo v koutě, všude mokro, chuchvalce toaletního papíru a koule z papírových kapesníků. Vše se vyjasnilo až v koupelně – Niki zřejmě nesedla včerejší drůbež. Sehnal jsem první pomoc a společně s uklízečkama vyměnil prádlo a doplnil zásoby WC papíru. Nadopoval jsem Nikol živočišným uhlím, dobil mobil a, s Niki na drátě, vyrazil sám fotit holubí skály za dobrého světla.
 

Ranní cvrkot města

V klidu jsem procházel slunečným Beirutem, kde už vládl cvrkot všedního dne. Troubící taxíky, pouliční prodavači arabské kávy, ozbrojení vojáci, jdoucí vyměnit posádky obrněných transportérů, normál. Skály byly na místě a ve vycházejícím sluníčku vypadaly stejně jako odpoledne. Zalezl jsem si až na skalnatý břeh moře a relaxoval sledováním rybářů, jimž asistovaly spoře oděné modelky.

Beirut býval letoviskem

Dostatečně nabažený mořem jsem vyrazil zpátky do hotelu a cestou jsem v maličkém krámku na Eddech Road nakoupil pohlednice z roku 69, kdy byl ještě Beirut vyhlášeným letoviskem a město z obrázku vypadalo jako kříženec Monte Carla a Chicaga. Dědeček mi pak ještě dovolil vyfotit vysušenou okřídlenou rybu.

Proměna v čase

Niki už byla jakžtakž schopná provozu, tak jsme vzali taxi a nechali se odvézt do čtvrti Gemmayzech, do které jsme zabloudili už dříve za tmy. Gemmayzech se nachází poblíž starého vlakového nádraží a její ulice, směřující k centru města, jsou lemovány 2- až 3patrovými činžovními vilami ze začátku minulého století. Většina z nich je sice v zuboženém stavu, ale svými pomerančovými dvorky a dlouhými schodišti, kterými jsou vzájemně propojeny, napravují celkový dojem a atmosférou připomínají přímořskou Marseille. Hlavní, kdysi určitě honosnou, třídu dnes okupují krámky s náhradními díly na auta, novými i použitými, pneuservisy, autoopravny a tuneři. Nejstarší část této čtvrti sousedí přímo s nádražím, kde se nás zmocnil malinký pán a vyložil nám její historii. První domy tam postavili bohatí Arméni, kteří, jak říkal, přicestovali obtěžkáni zlatem, a asi tak moc, že ho dál neunesli a postavili své baráky rovnou u nádraží. Niki se z toho trošku točila hlava a žaludek, tak jsme koupili banány a vrátili se do hotelu, kde část banánů pustila zase na svobodu a zalehla.

Najdi si svou Monot Street

Já sbalil mapičku města a jal se hledat slavnou Monot Street, která měla ležet někde blízko centra. Jelikož jsem se chtěl vyhnout zátarasům a tábořícím stávkujícím, zvolil jsem zkratku přes jakýsi downtown a napřed jsem se záměrně mírně, později nechtěně silně odchýlil ze svého směru. Na mapičce jsem se snažil identifikovat ulice, kterými jsem bloudil, ale dost často se v ní jmenují jinak než ve skutečnosti. Později jsem už jen sledoval, jakými čtvrtěmi se pohybuji, protože ty v mapě byly a na cedulích taky. Překvapovalo mě, jak daleko lze dobloudit, ale nevzdával jsem se. Procházel jsem ulice zalidněné i uličky bez živáčka, kde mě občas vyděsili nebezpečně vyhlížející mladíci, postávající u zaparkovaných skútrů. Uklidnilo mě jejich přátelské dotazování na to, odkud jsem a co tu dělám, a jestli nejsem novinář. Novinář nejsem a tak jsem se od té doby děsil jen toho, že už se nikdy nenajdu.

Spásná armáda

Nakonec mě zachránili až ozbrojenci, kterých jsem se přes počáteční silné obavy ptal na Monot Street a příslušnou čtvrť a dále začal putovat od jedné hlídky ke druhé. U posledního obrňáku jsem byl tak ušlý a přátelský, že jsem se oběma rukama o tank opřel a oddychuje čekal na anglicky mluvícího šéfa hlídky, který, jak mě viděl, seřval mě, že se opírám o ten tank, že kdyby mě někdo v té pozici vyfotil, armáda by měla další mezinárodní průšvih. Po tom co jsem se srovnal, ukázal mi Monot Street, která byla naproti přes křižovatku. Uff!

Zpátky v Evropě

Je to ulice těsně u centra, kam bych se dostal během pěti minut z místa, kde jsem začal bloudit, kdybych nezačal bloudit. Stačilo projít kemp napříč. V Monot Street končí Beirut a začíná jakékoliv město západní Evropy. Ulice vypadá jako kterákoliv pěší zóna moderního města s bary a kavárnami. Procházel jsem jí sice odpoledne, ale noční cvrkot si dovedu docela dobře představit a navíc to, čím by se ulice možná mohla lišit od těch evropských, ve tmě nebude vidět. Pro tohle jsme ale do Libanonu nepřijeli! Vyrazil jsem zpátky do hotelu za marodkou.

 
Předchozí díly
1. Týden v Libanonu
2. Ostnatý drát Beirutu
3. Turisté a ropa ve starodávném Byblu
4. Lyžovačka v Libanonu
5. Saida – pevnost na moři
Následující díly
7. Baalbeck – největší Jupiterův chrám
8. Quadisha – údolí cedrů a vodopádů
 
 
Přečteno 1314x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: