Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > 7 dní v Libanonu

Turisté a ropa ve starodávném Byblu

Martin Polák / 12.11.2008

Ze shromaždiště mikrobusů v bejrútské čtvrti Dora, odkud se jezdí na sever Libanonu, jsme vyrazili nejdříve do Tripoli. Cesta kopíruje pobřeží a stále je na co koukat – po levé straně moře, po pravé straně měnící se scenérie libanonských hor. Cesta trvala asi hodinu a půl a cena ani nestojí za řeč. V Tripoli jsme vystoupili na malém náměstí s hodinami a vedeni jen schematickým plánkem středu města, jsme se vydali hledat slavný křižácký hrad Kalaa.

Tematické Tripoli

Cestou k hradu jsme procházeli nejstarší částí Tripoli, úzkými (ale opravdu úzkými, ani ne na auto) uličkami, plnými krámků, jak jsme později zjistili, rozmístěných do jednotlivých uliček tematicky. Směrem k hradu jsme procházeli textilní sekcí, zpátky jsme šli sekcí nábytku. Krámky jsou voňavé a upravené, fasády nádherných domů většinou zpustlé a překryté neuvěřitelnou pavučinou elektrických drátů. Všechno působí ohromným chaosem, ale nějaký systém v tom být musí, jelikož všichni kolem vypadají, že něco dělají.

Pevnost Kalaa

Po výstupu do prudkého kopce jsme stáli před pevností. Nebyli jsme si jisti, jestli je to ona, vypadala menší než v prospektech, ale na nástěnce před vchodem visel její obrázek, a tak jsme po zaplacení vstupného vešli. Pevnost je neuvěřitelně rozlehlá a z jejích hradeb lze přehlédnout celé Tripoli, horský hřeben s nejvyšší horou Libanonu, kus Středozemního moře a také oddělení gaučů, na dlouhatánském tržišti rozprostřeném podél levého břehu říčky Nahr.
Pevnost je vzorovým příkladem rané gotiky, který demonstruje všechny velikosti jejích oblouků. Nebyli tu žádní turisté, jen hlídači, kteří nám radili, co všechno bychom neměli přehlédnout. Chvílemi na svých radách dokonce sveřepě trvali, pokud jsme z nějaké díry vylezli moc brzy. Na jedné straně pevnosti padaly hradby prudce dolů až na břeh říčky Nahr do hloubky dobrých třiceti metrů! Tak odtamtud se braly ty úžasné fotografie!

Tržiště nekonečných možností

Tripolské tržiště bylo velké a chaotické. Sice jsme se neztratili, ale rozhodně jsme neprohlédli všechno zboží. Prodávali tam všechno, co byl člověk ochotný unést – od hotových jídel, přes drogérii a elektroniku až k nábytku – všechno nové nebo několikrát použité. Tržištěm jsme se prodírali asi hodinu a vyšli jsme s nákupem několika korálků a očtené knihy o historii Byblosu.

Nová čtvrť

Několik bloků od tržiště se rozkládá novější část města. Působí to tu silně francouzským dojmem: balkony, podepřené litinovými sloupy, litinová zábradlí, zdobené okenice na kdysi svítivě bílých fasádách a opět všudypřítomná změť elektrických kabelů a drátů. Po obědě v blízkém bufetu se s námi Tripoli rozloučilo remakem skladby BigBen, interpretované zvonkohrou z hodinové věže.

Byblos – město turistů

Chytili jsme minibus a namířili si to rovnou do Byblu. Byblos – bájného města a zároveň nejdéle nepřetržitě obydleného místa naší planety. Jeho minimálně 7000letou historii dokazují dochované památky a vykopávky konzervované kolem zbytků křižácké tvrze na malém návrší nad mořem. Vchod do této svatyně jsme ovšem neinformováni minuli, protože jsme chtěli, co nejrychleji opustit rušnou uličku, která se nám jevila jako ždímačka na hloupé turisty, což my jsme rozhodně nebyli. Byla neděle a malebné uličky byly přeplněné turisty a výletníky z Beirutu, pálícími digitály do všech stran. Proběhli jsme tedy touto slavnou uličkou, aniž bychom si vychutnali tu vzácnou atmosféru a prakticky jsme se zastavili až na kamenité pláži, fascinovaní obrovským rachotem.

Ropná nadílka

Mohutné příbojové vlny tu zvedaly tisíce opracovaných valounů a při zpětném proudu do sebe valouny narážely za mohutného dunění. Očarováni touto podívanou jsme si nevšimli, že valná část pláže, po které šlapeme, je pokrytá více či méně zaschlými zbytky ropy, která se sem dostala po izraelském bombardování místní flotily tankerů. Naneštěstí jsme se během atrakce stačili i vyzout z bot, takže další hodinu jsme strávili odstraňováním lepkavé hmoty nejen z bot, ale také z chodidel a posléze i z rukou. Fascinovaní příbojem a krásou rozmanitého skalnatého pobřeží jsme pokračovali v pouti podél moře a vzdalovali se tak svému cíli – městu Byblos. Po chvíli skaliska skončily, my se dostali na písčitou pláž a užívali si mořských radovánek. Na dalších skaliskách jsme pak sušili svršky a odstraňovali ropné skvrnky, které se nám díky skotačení v kontaminované vodě objevili i výše po těle…
Ještě před západem slunce jsme se smíšenými dojmy slavné místo opustili.

1. Týden v Libanonu
2. Ostnatý drát Beirutu

4. Lyžovačka v Libanonu
5. Saida – pevnost na moři
6. Beirut – slavné letovisko
7. Baalbeck – největší Jupiterův chrám
8. Quadisha – údolí cedrů a vodopádů

Přečteno 2317x