Jak se stopuje trajekt

Jednoduchá teorie

Tato na první pohled absurdní myšlenka má jednoduchou podstatu - na mnohých trajektech se totiž platí poplatek za vozidlo bez ohledu na počet pasažérů - loď se tedy pak chová v podstatě jako kus silnice a z hlediska stopaře je teoreticky zcela transparentní. Pokud se například podaří již někde v Německu zastavit někoho, kdo jede do Švédska, s přejezdem moře si netřeba lámat hlavu.

Složitá praxe

Praxe - alespoň podle mých zkušeností - je jiná. Tuto fintu jsem zatím aplikoval čtyřikrát a vždy to dopadlo tak, že nás někdo vzal do přístavu, kde bydlel, nebo pokračoval jinudy, a stopovali jsme přímo před branami, kde se za trajekt platí. Tento postup sice může být trnem v oku trajektovým společnostem (které by byly mnohem radši, kdybyste si koupili pěší lístek, který je ale v hlavní sezóně často srovnatelný s cenou autobusu až z Prahy), ale je zcela legální. Vyplatí se v takovém případě stát co nejblíže k místu, kde se za trajekt platí. Právě až tam se lidé často dozvědí, jaký je systém, a že vás mohou vzít s sebou. Jedna německá rodinka nás dokonce naložila jen proto, že je cena za trajekt naštvala a chtěli se tak alespoň trochu pomstít.

Konkrétní trajekty

Trajektových linek, kde je tento trik možné použít, je celá řada. Je dobré si zjistit na www stránkách všech možných společností aktuální tarif a být připraven jet kudykoliv se naskytne příležitost. Nejpřímější cesta začíná v německém Rostocku, kam vede z Drážďan okolo Berlína pohodlná a docela rušná dálnice. Odtud vyplouvají lodě společnosti Scandlines (www.scandlines.de) do Trelleborgu na nejjižnějším konci Švédska třikrát denně - ráno, po poledni a na noc, kdy je největší provoz a navíc se dobře vyspíte. Jezdí odtud i kratší trajekt Scandlines do dánského Gedseru, odtud je ale třeba se ještě dostat přes úzký průliv do Švédska dalším trajektem Helsinborg-Helsingor (asi 150 Kč na osobu). Řešením je i přejet přes most do Malmo  nebo linkou TT-lines do Trelleborgu, kde se ale platí většinou za osobu. Při cestě zpátky z Trelleborgu je možné kromě Rostocku plout také do Sassnitzu na Rujáně, odkud je to ale poměrně daleko k nějaké rušnější dálnici. Pro cestu do Norska je zajímavá možnost zcela se vyhnout švédské pobřežní dálnici, kde vzhledem k malé frekvenci vhodných odpočívadel a dalším faktorům, není stopování jednoduché, a plout ze severu Dánska rovnou do Norska. Z Frederikshavnu a Hirsthalsu jezdí trajekty přímo do Osla, či do několika dalších měst na jižním pobřeží Norska. Vhodným dopravcem pro stopování je například Color Line (www.colorline.de).

Kouzlo stopu

Ať už zvolíte kteroukoliv cestu, je 6-8hodinová cesta trajektem zajímavým zážitkem a, jak říká moje přítelkyně a společnice na cestách, je to jedna z nejúžasnějších věcí, kterou můžete dostat úplně zadarmo - samozřejmě si ji můžete i zaplatit, a to jak samostatně, tak v ceně dálkového autobusu. Kromě jmenovaných trajektů jezdí celá řada "stopovatelných" linek i jinde v oblasti a také mezi Švédskem a Dánskem, mnohé z nich navíc v především v zimním období a v méně vytížených časech nabízejí (hlavně studentům) výrazné slevy, které z nich dělají poměrně užitečný dopravní prostředek.
Nadšený trajektový stopař by se měl ovšem připravit na to, že dále na sever idylka končí - v Norsku, zemi fjordů, obsahuje řada významných silnic (včetně samotné E6 před Narvikem) nutný přejezd trajektem, kde se ale vždy platí za každou jednotlivou osobu, platit často musíte zvlášť dokonce i když přejiždíte autobusem, na nějž již máte zakoupený lístek! Naopak ve Švédsku (jako zemi se snad nejvyššími daněmi v Evropě) jsou mnohé trajeky zdarma jako součást silniční sítě - pokud ale nemíříte na některý z ostrůvku u pobřeží, není to vzhledem k plochému švédskému pobřeží příliš užitečná informace.