Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Norsko, panenský ráj severu

Severní polární kruh, Lofoty a domů

Petra Jiřinová / 10.05.2010

Kolem polárního kruhu je pusto, prázdno, trochu bezútěšno. Když to tu vidím, nikdy bych neřekla, že dál za polárním kruhem může být krásná, zelení nabytá příroda. Ale ona je. To jsme si připomněli o pár dní později v Lofotách, kde malá městečka obklopovaly zelené masivy hor. Oproti tomu nám pak švédská krajina připadala trochu nezajímavá… Ale to už předbíhám, zpátky k polárnímu kruhu…

Severní polární kruh 66° 33´s. š.

Dnes už to bylo jen pár kilometrů do Mo i Rany a následně k polárnímu kruhu. Je modro, občas obláček, ale velmi příjemně. Krajina v okolí polárního kruhu působí velmi syrově a hrubě, i když nějaká zeleň tu je. Píšeme reporty domů, o dosažení tohoto bodu. Zároveň zabředáme do debaty, jestli by bylo možné být i na jižním polárním kruhu, ale ani jeden z nás netuší, kudy přesně vede, a mapu taky nemáme. Až doma zjišťujeme, že jižní polární kruh vede všude jen přes moře.

Kudy na Lofoty

Trajekt Bodo–Moskenes jsme vyloučili téměř okamžitě, byť je, co se týče trasy, nejlepší. Ale také n

ejdražší – asi 1000 NOK (auto vč. řidiče + 3 osoby, kurz koruny byl 3 norské ku 1 české) za tři hodiny plavby. My se rozhodli pro spoj Skutvik–Svolvaer za 650 NOK. Cestou k přístavu míjíme velkou oranžovou ceduli. Nestihla jsem to přečíst. Všimla jsem si jen znaku informace a pár telefonních čísel. „Tam něco bylo!“ povídám. Ale Tomáš jen odpověděl, že to určitě nebylo pro nás. V přístavu byla fronta aut a loď. Trochu předčasně jsme se zaradovali. Jakýsi dobrodruh s lanem a cepínem dobíhá trajekt a volá na své známé v autě, že se uvidí zítra. Nechápali jsme. Najednou se trajekt zavřel a odjel. Všichni ostatní, kteří stáli ve frontě, se otočili a zmizeli. Proč ztrácí ti lidé místo vepředu tím, že odjedou? Nechápeme. V místním podniku se ptáme, kdy pojede další. Překvapením nám klesne brada. Další spoj jede za 24 hodin a je lepší ho rezervovat. Bylo odpoledne, pět hodin pryč. A nám se zkazil celý plán cesty. Ale nebyla to zas taková tragédie. O 50 km dál byl další převoz Bognes–Lodingen za 329 NOK. Cestou jsme si schválně zastavili u oné oranžové cedule, na které bylo napsáno: „Pouze jeden odjezd denně.“ Trajekt z Bognes jezdí naštěstí často, při čekání ve frontě prochází kolem výběrčí s kabelou na peníze a přenosným turniketem na platební karty.

Noční překvapení

Už z lodi se nám naskytl úchvatný pohled na „kytici hor“. Po desáté hodině jsme přistáli u břehů souostroví Vesteråly. Slunce zapadalo do moře a okolí hrálo rudými barvami. Téměř o půlnoci jsme zastavili a rozdělali si stan kousek od nějakých baráčků (vzdálenost 150 metrů stanu od nejbližšího obydlí jsme dodrželi, jak již bylo v minulém díle řečeno – je to jediná podmínka stanování nadivoko). Z nebe skráplo pár kapek… a my uviděli něco, co do té doby ještě nikdy, duhu o půlnoci.

Lofoty

Vyrážíme na obhlídku lofotských městeček. Všude jsou tu červené domky na kůlech zvané rorbu. Malebná městečka a příroda naprosto okouzlující. Vesnici Nusfjord (památku UNESCO) vynecháváme. Platí se zde vstupné, navíc slunce už zašlo za hory a vesnice v šeru vypadala dost smutně. Na prohlídku je ideální dopoledne.

Kemp na Lofotách

Začali jsme hledat ubytování. Já jsem chtěla do chatek, protože jsem se chtěla pořádně vysprchovat umýt si vlasy a tak vůbec, trocha komfortu by neuškodila. Ale zvlášť na Lofotách jsou chatky dost drahé. Nakonec jsme skončili v kempu u města Ramberg (110 NOK, sprcha klasika 10 NOK). Stan jsme postavili kousek od krásné, bílé pláže. Místo bylo orientované na západ, s dekou a pivkem jsme na kopci nad kempem sledovali zapadající půlnoční slunce. Největší tmu jsme zaznamenali asi kolem půl druhé ráno. Ale slunce stejně nezapadlo celé, ponořilo se do tří čtvrtin, pak opět vycházelo nad obzor.

Å

Ráno nás probudilo horko ve stanu. Bylo krásných 25 stupňů. Jeli jsme se podívat na město s nejkratším názvem na světě, Å. Poblíž Å se dá udělat příjemná procházka kolem jezera. My se na tuto procházku nevybavili však příliš vhodnou obuví a na podmáčeném podloží jsem cestu v bílých adidaskách po chvíli vzdala. Sedla si ke břehu jezera a odpočívala.

Tuto noc stanujeme v Å, je tam dost plno, přestože to není kemp. Všude kolem je ohlušující křik racků a kormoránů. Å je situováno a východ, takže v určitou dobu slunce zašlo za vysoké horya udělala se poměrně zima. Popíjíme vínko a kocháme se výhledem na moře s červánky.

Ledové moře

Další den trávíme odpočinkově na pláži u města Ramberg. Je 28 stupňů a jasno. Co víc by si mohl člověk přát. Do moře jsem teda nevlezla celá, namočila jsem si jen nohy, protože i přes parný den byla teplota vody hodně nízká. Písek bílý, moře azurově modré a v dálce zelené skály, opravdová exotika!

Na skok do Švédska

Ve Švédsku trochu pršelo. Setkáváme se poprvé a naposledy se sobem a objevujeme příjemnou a neobsazenou chatičku u jezera Uddjaur, hned kousek od silnice. V Norsku a Švédsku jsou chatky, které bez zaplacení mohou cestovatelé využívat. Platí pravidlo, že má člověk právo zde přespat jednu noc. Další přespání je možné, avšak pokud by přišel někdo jiný, má on přednostní právo v chatce spát. Chatičky bývají dobře zařízeny, postel, stůl, krb a většinou i připravené dříví i trocha jídla. Ale v té naší bohužel žádné dříví není, tak sbíráme kolem vše, co najdeme.

Švédský NP Skuleskogen

Po omámení krásnou norskou krajinou se nám zdá sousední země trochu nezajímavá. Naším hlavním cílem je NP park Skuleskogen. Leží jižně od města Ornskoldsvik. Při cestě ze severu je na silnici E 4 poměrně dobře značený. Parkujeme, bereme do batohu jen to nejdůležitější a vyrážíme do středu parku, kde by měla být chatička. Mapky parku jsou na parkovišti k dispozici. Pochod s batohem pro mne byla tak trochu smrt. Cesta vede lesem, kamením i dřevěnými chodníčky mezi podmáčenou půdou. Když dorážíme k chatce, zjišťujeme, že je obsazená. Malé volné místečko na stan je vedle ohniště, tak jej strategicky zabíráme. Jezírko vybízí ke koupeli, takže jen co postavíme stan, hupsnem do vody.

Domů

Poslední dvě místa, která nás zajímají, je Uppsala a Stockholm. Stockholm jsme vyhodnotili jako nejhezčí hlavní město severu. Ale to už naše cesta končí. Jedeme do Dánska, kde se zastavujeme v hlavím městě Kodani, a následně přes Německo domů. Já celou cestu prospala. Vzbudila jsem se skoro až na Českých hranicích. V tu chvíli na mne padla smutná. Ta krásná dovolená je pryč. Tak rychle to uteklo. Za naši cestu jsme urazili kolem 7800 km, zažili zimu i slunce, prošli města i přírodu… Zkrátka byla to úžasná dovolená a zůstaly mi úžasné vzpomínky.

1. Oslo, stanování a fjordy

Jak se stopuje trajekt
Jak ušetřit v Norsku za jídlo
Oslo, stanování a fjordy

Přečteno 9667x