Trajekt přes baltské moře

Bloudíme totiž v historickém přístavu Sassnitz a trajekty jezdí z přístavu o 8 kilometrů dále. Policisté jedoucí před námi, nám ukazují cestu. Ještěže si u toho nezapnuli maják.

Je 5:00 hodin. Trajekt do švédského Trelleborgujede vyplouvá až za tři hodiny a my jsme první na seřadišti. Svítí slunce, je chladno a fouká vítr. Postupně se asfaltové prostranství začíná plnit dalšími auty a kamiony. Přímo za nás se zařadila dvě auta slovenských tatíků, kteří jedou do Norska lovit ryby. Když vidí v našem voze kartony s pivem, téměř se zhrozí. Následně nám vyprávějí hororové příběhy o pokutách za dovoz alkoholu do Skandinávie. Jakýsi řidič autobusu prý zaplatil celých sto dvacet tisíc korun za jeden špatně schovaný sud piva, ke kterému se nikdo z pasažérů autobusu nechtěl přiznat. Myslíme si a hlavně doufáme, že tyhle historky jsou přehnané, ale raději pivo schováváme, aby nebylo alespoň na první pohled vidět. Třeba budeme mít štěstí. Přijíždí policejní hlídka a k namátkové kontrole zavazadlového prostoru si vybírá……tatíky Slováky.

První na trajekt najíždí vlaková souprava, pak kamiony, protekční osobáky a časem přichází řada i na nás. Loď přepluje Baltské moře za téměř čtyři hodiny, které samozřejmě a logicky prospíme. Pro úplnost dodávám, že hromadná jízdenka vyšla na 85 euro.

Deset minut po poledni vjíždíme na švédskou půdu a čeká nás tolik obávaná celní prohlídka. Přichází celník a pokládá nám ostrou němčinou první otázku: "Kam jedete?" Pokorně odpovídáme, že do Norska. „Tak šťastnou cestu,“ mávne rukou celník a jsme volní. Ani pasy si moc neprohlédl. A to jsem tajně doufal, že bych do něj mohl dostat razítko.

Během lodní přepravy nám některé „nezbytné věci“ zapadly do dvousedačky vedle řidiče a není síla, která by je dokázala vytáhnout ven. Zajíždíme do obchodní zóny na konci Trelleborgu a kupujeme sadu imbusových klíčů. Tintí na sebe bere úlohu odborníka, odmontovává sedačku a po chvilce máme věci opět k dispozici. To je radosti!

Zatímco Tintí pracoval, přitočil se k nám na parkovišti jakýsi chlápek a podivnou směsicí anglických, německých, polských a slovenských slovíček se s námi pouští do debaty. Vyzvídá, co to právě děláme, kam máme namířeno a tak dále. Na oplátku nás straší, že tam kam jedeme na nás čekají celá mračna krvelačných komárů a že jsme si nevybrali ideální termín pobytu.

Míříme na sever. Silnici lemují větrné elektrárny, golfová hřiště a spousta historických větrných mlýnů. Tvrdneme v zácpě v Göteborgu. Není se co divit, je to druhé největší město Švédska. „Zatím je to tu furt stejný jako v Evropě,“ konstatujeme. Na parkovišti u „Mekáče“ hrajeme fotbálek. Pítrs se nám opupínkoval na krku. No, od špíny to není, tak dlouho na cestě ještě nejsme.