Kyrgyzstán – žigulem do 4000 m nad mořem

Grilovaný beran

3. 8. 09 KGZ – V Biškeku se na jeden den dělíme, posádka Škeblopekla jde druhej den vyřizovat vízum. Zbytek vyrazí směr jezero se spaním za Biškekem a oslavou Pancových narozenin. Druhej den se šťastně shledáváme u jezera a grilujeme berana z místního kšeftu s masem. Další den se beran téměř všem ozývá v žaludku. Následující 3 dny nás opouští vrchem spodem.
Vjezd k jezeru severně hlídá výběrčí brána, kde se platí 500 som za auto. Byli jsme jedni z posledních aut následujících třech dní, který branou mohli projet, protože se v nedalekym městě konal sjezd prezidentu okolních států. Dny u jezera nám zpříjemňovaly kolony policejních aut a hlídkující vrtulníky.

Vysokohorský průsmyk

Cesta pokračovala směr Karakol, kde jsme odevzdali místní charitě stany pro sirotky od Lenky Vilimové. Následující dny se odehrávají v duchu pokořování našeho výškového rekordu v žigulech. První výjezd z města Kyzil Su skončil ve výšce 2800 m taháním aut rukama nohama a drsným horským terénem. Nakonec jsme spali v 2715 m v horách severně od Karakolu. Na mapě cesta prochází vesnicemi a je značena žlutě, ale kolikrát jsme rádi, že projedeme, podemletý úseky, závaly.
Cesta vedoucí průsmykem 3800 m není moc používaná a odděluje 2 světy. Bližší strana se podobá Tatrám na podzim. Cesta šplhající se vzhůru je vytesaná ve skále, široká na Zil a v nejvyšších místech obehnaná závějema. Po přejetí průsmyku se dostáváme do postapokalyptického světa. Za cca 4 hodiny projelo 6 aut. Mapou slibovaná vesnice leží v prašné kotlině a skládá se ze starýho areálu, sloužícího jako výrobna kravských hoven k topení, a šesti baráků obehnaných neprostupnou zdí.

V noci téměř mrzne

Další vesnice leží za polorozpadlým mostem přes řeku. Ten hlídají vojáci, co dál nikoho nepustí s vysvětlením hraničního pásma. Z mostu jsou vidět opuštěný továrny, domy a v dálce na první pohled nikdy neobývaný paneláky. Lepší než Fallout.
Po cestě zpátky potkáváme osamělýho Rakušáka brázdícího pustinu na BMW. Přes naše rady se vydává dál s odhodláním a nadějí, že vojáky uplatí. Potkáváme samopalníky. Chcou po nás propustku, ale ne moc vehementně tak jedem dal. Asi za hodinu, po nezdařeném výjezdu do hor, Škeblopeklo píchli a dobrodruha potkáváme znovu, jak se taky vrací. Spíme na neodvrácené (tatranské) straně průsmyku. Přes noc teploty klesají k nule.
Vrátili jsme se na jižní stranu jezera, doplnili zásoby a vyrazili vzhůru z města Barskoon. Po cestě ochutnáváme místní jídlo, který nám domluvil Škebla - aufshlus a herpes. Neznalí poměrů se nemůžeme rozhodnout co si dáme, ale Škebla nám naštěstí objednal všechno. Bylo to dobrý.

Záhadné kamiony

Spíme pod průsmykem ve 2300 m. Cesta vypadá přívětivě (udusaná hlína) a jezdí po ní i kamiony. Je nám záhadou kam. Ráno nám po několika km brání v cestě závora a hlídač, který říká, že bez propustky nahoru nemůžeme. Za 300 som na auto už můžeme. Při rozmluvě s vrátným, přijíždí americký fordy s majákama a za nima 10 trucků MACK a vydávají se šplhat stejným směrem jako my. Sledujeme kamiony, jak bojují s neuvěřitelnýma serpentýnama. Naše cesty se nakonec rozdělují ve výšce 3600 m, my směr průsmyk, oni neznámo kam. Po cestě nás kyrgyzská rodinka v Nive zve k nim do vesnice, to ale ještě netušíme, že by tam naše auta asi nedojela. Taky se ptají, jestli Horkys není albánskej bojovník, že tak prý vypadá. U původní cesty na průsmyk je značená objížďka, což je cesta vyjetá v blátě ve stepi na náhorní plošině.

Armádní servisman

Po cestě modrej žigul prorazí olejovou vanu, což provizorně řeší ruský dvousložkový lepidlo. K opravě se nachomýtli 3 vojáci. Vzhledem k velkým mrakům a mizivé naději na průjezd v případě deště otáčíme a vezeme vojáky neznámo kam. Hnědej žigul naložený Horkysem, Pancem a jedním vojákem nezvládl průjezd obtížným terénem a kamenem zasekává lanko ruční brzdy v poloze zabrzděno. Voják s kalašnikovem na rameni se vrh pod auta a ránama kladivem středoasijského rázu kolo úspěsně odbrzďuje. Vojáci nadšení naším komunikačním zařízením po cestě nadšeně vysílají. Jejich GAZu 5 km zpátky směr pustina upadlo kolo (jestli to dobře chápeme). Vezeme je ve směru kolony kamionu a dojíždíme k velkýmu povrchovýmu dolu. Dozvídáme se, že tam kanadani těží zlato. To by vysvětlovalo pěkný auta a novou silnici.

Pokořili jsme 4000 m

Zkoušíme znovu zdolat průsmyk původní trasou. Navzdory pochybnému mostu a popadanému kamení se daří a žigulíky se ocitají ve výšce 4038 m. Nadšeně se fotíme a rozmýšlíme co dál. Škeblopeklo zůstává s odhodláním přečkat zde noc a ráno vyjít pěšky ještě výš. Zbytek výpravy se přesunuje nocovat do podhůří. Kluci ze Škeblopekla ve zdraví úspěšně zdolali 4500 m.
Vracíme se. Před Biškekem potkáváme anglány jedoucí Mongolia rallye. Říkají, že z Londýna jedou 18 dní. Spíme v Biškeku na parkovišti. Dneska (6. 8.) zevlíme po městě, navštěvujeme internet kavárny s nervy drásajícíma komplama a Škebla má jít vyzvednout ruský vízum. Zítra ráno plánujeme překročit hranice Kazachstánu a zahájit druhou etapu Desert Asia Rallye. Málo spánku, hodně ježdění, offroadu a konverzace s každou policejní hlídkou.
Druhý den vyrážíme. Z Biškeku na nejbližší hranice je to samá vesnice. Spíme 200 m před závorou. Každý druhý místňák má v nížině před barákem zaparkovaný kombajn a tvrďáci s ním jezdí i v noci bez světel.