Přes Rusko do Kazachstánu

Na hranice Asie

RUS 19. 7. 09 VOLGOGRAD – Západ Ruska vypadá jak Německo. Velký hezký dálnice, plno pěkných benzínek, drahý auta. Modrej žigul se furt přehřívá. Při výměně vody v chladiči jsme urvali vypouštěcí ventil. Je zalepenej pravým ruským lepidlem, uvidíme jestli vydrží. Žigul se hřeje furt, venku je 40 ve stínu a my si topíme v aute vyrobeným pro zimy na Sibiři. Po cestě nás stihli zkásnout policajti za rychlost (i když jsme poctivě dodržovali co jsme mohli-radarová past). Z původních 1500 rublů za auto to spadlo na 720 dohromady, aspoň že tak. Zítra zkusíme vyměnit termostat a uvidíme. Kazachstán bude rallye.
Po opuštění dálnice Rostov - Moskva se Rusko mění k horšímu a lidi jsou nějací nepříjemní. Šašlik u silnice si tady už asi nedáme. Hlavní tahy jsou tu pěkný víceméně všude. Volgograd projíždíme za tmy a na to že je neděle 10 večer to tu neuvěřitelně žije. Kšefty, myčky, opravny, všechno možný otevřený nonstop. Rusáci asi nikdy nespí. Všechno je tu velký a silnice brázdí pravý americký trucky s obývákem a koupelnou.

RUS 20. 7. 09 ASTRACHAŇ N 46 23 35.2 E 047 59 51.6 – Ráno začalo cvičnou výměnou termostatu. Díl na ruský auto koupenej v Rusku je překvapivě z Polska. Aspoň že při servisování na kraji cesty šla kolem místní byznysmenka a střelila nám pár pirohů k snídani. Cesta Volgograd - Astrachaň se docela dala, valili jsme skoro furt kilo, proto nechápem, proč nám trvala 8 hodin. Začínají tu ty pravý pustiny, nekonečný roviny, stovky km bez možnosti zastavit ve stínu. A když už se konečně možnost naskytla, schovávali se tam 15 cm velcí pavouci. Horkys po cestě píchnul a pecky nás brali celkem třikrát. Skásli pouze Škeblu, ale vyvázl z toho za 3 piva. Spíme v Astrachaně na autostojce. K večeru ještě stihli místní mechanici vyměnit vodní pumpu v modrým žigulu, snad už si nebudem muset pouštět přes den topeni. Ráno jedem vstříc Kazažškýmu rallye. Čumíme na mapu a kroutíme hlavama co jsme to vymysleli - 2500 km za 5 dni v těhle podmínkách a s takovými auty. Stihnout to musíme, jinak nás vyhostí a nepustí pak domu. Jedinej kdo se na nás tady za celý den usmál, byl iránskej kamioňák, kterej jel stejným směrem. 

Příjezd do Kazachstánu

22. 7. 2009 – Budíček byl ve 4 ráno. Ukázalo se to jako dobrý nápad. Na rusko-kazašské hranici jsme strávili půl dne. Do hranic nás stihly pozdravit 2 policejní hlídky (včera jich bylo dohromady 10, dnes zatím 5). Nejvíc je zajímá rok výroby žigulů, odkud jsme a kam jedeme. V Kazachstánu zatím naše peníze nekončí v kapsách "ochránců zákona". Akorát na hranici jsme museli dát 15$ za A5ku, kterou Rusové i Ukrajinci poskytují neomezeně zadarmo. Samotný přechod na ruské straně bez problémů. Při výměně peněz jsme se setkali s fenoménem radikálního pádu měny. Vekslačka měnila 1 USD za 146 tengů a dalšímu na řadě Horkysovi oznámila, že kurz klesl a za 1USD mu dá 140 T. Děti prodávající minerálky se s námi "zápaďáky" chtěli bavit hlavně o sexu - první souvislost pro ně s člověkem ze Západu.

Rovinatá krajina nám připomíná Rusko, avšak stáda divokých koní, velbloudi a náhrobky s půlměsícem jasně ukazují, že jsme slovanský svět nechali na dalších 20 dní za sebou. Používá se zde trochu zkomolená azbuka, ale řeči už moc nerozumíme. Kazaši to chápou a tak mluví rusky. Jinak jsme po studených Rusech tak přátelské lidi už ani nečekali. Od policajtů, přes sekuriťáky v bance až po 20 lidí, kteří se postavili k Pancovi a Horkysovi během vybírání peněz z bankomatu. Dokonce i jeden Kazažský student z Prahy se našel.
Kazaši mají asijské rysy, ale jsou vysoký. Poté co jsme v prvních osadách viděli domky splácané z hlíny, tak jsme nečekali, že ve městě Atyray najdeme přepychové náměstí s takovým malým Kremlem.

Oprava 3 gum v 9 večer stála cca 150 Kč, naše zabrzděné kolo nám zase diagnostikoval jiný servis úplně zadarmo, samozřejmě taky po pracovní době. Jako díky dostali české pivo, jehož dobrá pověst se dostala až sem.

Vyrazili jsme z Oralu směr Abchebe. Po opravách jsme non-stop celou noc pokračovali v cestě. Adrenalin z noční jízdy po nebezpečných silnicích nám ještě stoupnul, když na jedné pumpě chtěl po nás sekuriťák tengy a sahal přitom na zbraň. Vedro je drsné, v autech přes 50 stupňů. Širé dálky bez stínu nám dávají hodně zabrat. Od Kaspického moře ale fouká slaný svěží vzduch a přináší aspoň menší oblačnost. Dnes dokonce písečnou bouři. Nějaký keř na záchod je tu vyloženě luxus. Máme před sebou ještě 2000km na 3 dni, z toho půlku času trávíme opravami. Vrátit se nemůžeme, protože Škebla už nemá vstup do Ruska.