Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Treky Jižní Amerikou

Patagonské impozantní vrcholky

Tomáš Landsmann / 22.06.2008

Městečko El Chaltén je vstupní brána k nádherným horám jako je Cerro Torre a Fitz Roy na jihu Argentiny. Cesta k němu vede Patagonií po legendární prašné cestě Ruta 40. Do El Chaltén přijíždíme okolo páté hodiny ranní a dospáváme deficit před stanicí místního rangera. V devět ráno se stanice otevírá, my dostáváme mapu se stezkami a kempy a vydáváme se na cestu. Máme v plánu třídenní výlet v okolí hor Cerro Torre, Fitz Roy a Cerro Eléctrico.

Pořádný vichr

Zakotvili jsme v kempu Campamento De Agostini u Cerro Torre a jdeme se podívat k jezeru Laguna Torre. Po jeho morénovém náspu stoupáme vzhůru směrem k hranici ledovce. Jde se velice těžko, protože fouká opravdu silný vítr. Hází to s námi ze strany na stranu a občas se musíme přidržovat okolních kamenů, aby nás vítr nesmetl z náspu dolů. Nakonec úmysl sestoupit k ledovci vzdáváme, protože vichr stále sílí.

Počasí na draka

Ráno se probouzíme, ale prší a je nevlídně. Balíme stan a jdeme přes les plný datlů s červenou hlavičkou a pak podél jezer až do kempu Campamento Poincenot. Fitz Roy je v mracích, a tak musíme jen doufat, že to zítra bude lepší. V tomhle počasí nemá ani cenu stoupat k populárnímu jezeru Laguna de Los Tres. Místo toho vaříme horký čaj, abychom se zahřáli. Další den za východu slunce se Fitz Roy ukázal jen z polovičky. Počasí je stále nic moc, a tak přemýšlíme, zda pokračovat k hoře Cerro Eléctrico, nebo se vrátit do městečka El Chaltén. Po krátkém rozhovoru s jedním australským párem, který má barometr, se nakonec rozhodujeme pokračovat. Prý má být další dva dny pěkné počasí.

Putování mezi ledovci

Balíme stan a šlapeme podél řeky Río Blanco až k ledovci zvanému Glaciar Piedras Blancas. Tady se na chvíli odchylujeme od cesty a skáčeme po ohromných kamenech až k jezeru pod ledovcem. Pozorujeme, jak si slunce a mraky hrají se světelnými odrazy na ledovci, a pak se vracíme na stezku vedoucí k Cerro Eléctrico. Po hodině chůze opouštíme hranice parku Los Glaciares a zanedlouho nato odbočujeme do lesa na stezku vedoucí do kempu Piedra del Fraile. Jdeme lesem plným zelených papoušků a v pozdním odpoledni přicházíme do kempu.

Nevydařený západ slunce

Ještě odpoledne stoupám do Paso del Cuadrado, které je z druhé strany hory Fitz Roy. Má prý odsud být nádherný výhled a chtěl bych z něj vidět západ slunce. Mám asi tři hodiny do soumraku a cesta nahoru prý trvá asi dvě. Stoupám strmou stezkou vzhůru až na plošinu s malým jezírkem a pak po kamenech až na místo, odkud vidím ledovec pod Fitz Roy. Tady už cesta není vidět žádná a bohužel ani západ slunce. Po jeden a půl hodinové námaze jsem uviděl pouze údolíčko s ledovcem ve tvaru jakéhosi čtverce. Paso del Cuadrado zde totiž neznamená čtvercové sedlo (pro přechod hory), ale právě tohle čtvercové údolí. Za světla se ještě stíhám vrátit k jezírku na plošině a na poslední úsek cesty už musím použít čelovku.

Jízda s důchodkyněmi

Ráno se podél řeky Rio Eléctrico vydáváme na most, přes který má údajně po poledni projíždět autobus do El Chaltén. Už tu čeká parta asi šedesátiletých Američanek, které tu jsou na treku. Po prohození pár slov mi jedna dokonce říká „dobrý den“. Její babička byla Češka, ale tohle je jediné co si z dětství z češtiny pamatuje.
Návštěva národního parku Los Glaciares končí. Naším dalším cílem je park Tores del Paine v Chile.