Funkční prádlo na vlastní kůži

Do jaké skupiny cyklistů se dnes řadí bývalý český cyklokrosařský reprezentant, držitel tří stříbrných medailí z mistrovství světa?
Já se momentálně nacházím ve fázi zrychleného turisty, na turistu jsem ještě moc rychlý. Učím se nasávat atmosféru, ale pořád jsem zblblý závoděním a hledáním se ve výsledkových tabulkách. Až teď objevuji zajímavá místa pár metrů od trati, na které jsem řadu let trénoval. Kamarád pomalu objíždí památky v Jizerských horách, sbírá o nich pověsti a já ho pomalu začínám chápat. Závidím lidem, kteří umí vyjet na kolo na celý den, nepočítají kilometry ani průměry, užívají si pohodový výlet.
Není vám líto, že v době vaší vrcholné formy u nás nebylo k sehnání oblečení, které by vám šetřilo zdraví a sílu?
Ani ne, tenkrát byla jiná doba, byla sranda. Dnes trénuji skupinu 20 dětí a je vidět, kdo z jejich rodičů se zajímá o sport. Určitě se někteří rodiče chytají na reklamu, ale postupně všichni přicházejí na to, že s odřeným zadkem, bolavými zády a opakovanými chřipkami se toho moc natrénovat nedá.

Závodili jste také s kolegy ze Západu, ani při přímém setkání se západní realitou vám to nebylo líto?
My jsme jejich oblečení nijak nezkoumali, věděli jsme, že na to nemáme. Pro nás to byly nedosažitelné věci. A součástky na kolo měly přednost. My jsme v zimě trénovali v červených teplých teplákovkách se žlutým lampasem, v kterých tady chodili úplně všichni. Když jel člověk s kopce, tak pěkně mrzl. Dresy se pletly. Když jsme zmokli, měli jsme je až po kolena. První trika, která schla trochu rychleji, jsme sehnali kolem roku 1985 a byla ze zkušebního ústavu v Písku. Měla polovinu užitných vlastností než mají dnešní modely. V roce 1992, v době kdy funkční oblečení ještě nikdo neznal a první firma začínala s výrobou, jsem dostal k vyzkoušení pár kousků a na základě svých zkušeností je doporučoval. Když jsem přestal jezdit závodně, bylo již funkční prádlo v povědomí veřejnosti. Ostatní výrobci, s kterými jsem začal spolupracovat později, již naskakovali do rozjetého vlaku.

Zažil jste na vlastní kůži pokroky ve vývoji funkčních materiálů. Znáte jejich vlastnosti. Jaká je jejich budoucnost?
Neexistuje ideální materiál na všechny aktivity. Propocená bavlna je příjemný obklad v horku, ale v zimě studí. Volba materiálu je hodně individuální. Při jeho výběru by se mělo dát na pocity, někdo umělotinu nesnese a rozhodně by se do ní neměl nutit. Každý také vypotí jiné množství vody za hodinu. Nejen závody, ale také jednání, zkoušky, to jsou všechno situace nejen fyzického, ale také psychického vypětí. S tepovou frekvencí kolísá množství vypocené vody mezi 0,5 až 4 litry za hodinu. Já spal v termoprádle i před závody a dneska jej používám i když jsem například nemocný a potřebuji se vypotit. Funkční trika se jistě stanou součástí běžného života, nejen sportovního.

V současné době jsou v módě univerzální věci. Dá se podobný trend očekávat u termoprádla?
Termoprádlo není synonymum pro funkční prádlo, které jste měla na mysli. Jde o zateplené funkční prádlo. Každý materiál má své meze co se týče odvodu potu, možnosti střihu nebo neprofukavosti. Důležitý je fakt, že sebelepší materiál nikdy nebude za člověka přemýšlet. Teplotní rozdíly mezi startem a cílem, můžou být 10 až 15°C. Je tedy třeba zvolit správnou sestavu oblečení, která je značně individuální a založena na vlastních zkušenostech. I já mám své osvědčené vrstvy a značky – jedno tričko slabé, jedno teplejší a zacpu to různě silnou flískou nebo větrovkou dle teploty a výkonu. Při teplotách pod 10°C používám oblečení s neprofukavou vrstvou v oblasti ramen a na kolenou. Přeci jen se dvacet let vrcholového sportu projevuje a když prochladnu, cítím, že mám zaděláno na dobrý revma. Zajímavé je, že člověk je na podzim od léta prohřátý a není tak otužilý jako na jaře. Na podzim například jezdím v rukavicích při teplotách, při kterých je již na jaře nepotřebuji. Funkční věci jsou na podzim důležitější. A to vám žádný robot neřekne.

Funkční prádlo není levná záležitost. Vybavit se na běžky a cyklistiku speciálními modely je nutné nebo zbytečné?
Na kolo i na běžky lze použít stejné vrstvy. Co se střihu týče, cyklistický posed je specifický a trika na kolo mají prodloužené rukávy a záda. K přednímu dílu se přidává neprofukavý materiál, který tak nahrazuje osvědčený fígl s novinami. I když noviny nejsou zcela zapomenutý způsob, jak při jízdě z kopce neprochladnout. Spousta cyklistů na něj dodnes nedá dopustit. Moje manželka na to ale vždycky nadávala, přijel jsem a měl jsme písmenka obtisknutá na oblečení, které vypadalo jako plesnivé a nedalo se moc dobře vyprat.

Spolupracujete s českou firmou 2F při testování nových modelů. Jak moc jsou pro výrobce vaše názory směrodatné?
Bohužel nemám odborné znalosti o úpletu a upozorňuji tedy hlavně na praktické vlastnosti – špatný střih, nepříjemné švy nebo zatrhávání vláken. Aplikace mých názorů v praxi nezávisí jen na mě a určitě mají dobré nápady i zcela obyčejní lidé. Pamatuji si, jak jsem jedny z prvních kousků funkčního prádla dal svému bráchovi. Vyjel na běžky a když chlapi dorazili do hospody, byl tam za blbce. Seděl a nic ze sebe po celodenním běžkaření nesundal, nic nedal sušit na topení, jak to tehdy bylo zvykem. On neměl propocené triko a ostatní na něho civěli. Tenkrát byl propocený flek na triku známkou tréninkového nebo jakéhokoliv fyzického úsilí. Kdo neměl zpocená záda, ošidil trénink.

Liší se nějak systém funkčního prádla například u cyklistického profesionála a amatéra?
Každý si musí sám zvolit oblékané vrstvy, protože jízda na kole má mnoho podob. A je těžké konstatovat, že amatér si nezaslouží takové oblečení jako profík. Organizoval jsem pro své známé asi 60 km dlouho jízdu po Jizerkách. Pršelo a byla zima, ale ti lidé si ten výlet v dešti užívali. Jako profík bych se na to vykašlal a zůstal doma na trenažéru, pro ně to byl zážitek. Jeli v teplákách. Asi kdyby jezdili často, došlo by jim, co dělali. Někdo ty studený záda vyhledává, aby o tom mohl mluvit, ale v extrémních podmínkách jde o zdraví, v horších případech i o život.