Pouští s ledovým nákladem

Z Ghadames odjíždíme po stejné cestě pozdě večer a jsme dost unavení. Když jsme dojeli na první policejní stanici, na které sloužil náš starý známý, nechávám si zavolat velitele. Veliteli vysvětluji: ,, mafiš flus, a potřebuju spát, my si tady naproti lehneme a prospíme se.O.K.?“(mafiš=arabský univerzální zápor, flus=peníze). Z mé gestikulace pochopil o co jde, louskl prsty a podřízení začínají vynášet ze stanice postele a matrace. Tady si také všímáme, jak jasná je v poušti noční obloha. Brzy ráno, ještě před svítáním, pokračujeme dál, přeci jen 320 km pouští v jednom tahu leze člověku na maják. Zabavit se můžete třeba sledování pouště napravo, nalevo nebo před sebou. Protože se jede pořád na čtyřku a rovně, řízení taky přestává bavit. Za celý den potkáváme 7 aut v obou směrech.

Rumunská pomoc

V Al-Quariatu přijímáme pozvání a večer se necháváme hostit u místních lidí. Ještě v noci odjíždíme na jih do Al-Shuarif. V této vesnici se mi rozpadá spínací skříňka. Po opravě pokračujeme na jih do města Birak, 297 km pouští. Z Biraku dál na jih do Sabha a pak dále do Ubari. V Ubari přemýšlím, jak vydělat peníze, moc už jich totiž nemáme. Nakonec vozím po městě malé černochy – 1 LD za asi dvoukilometrový okruh pro 1 osobu, od dvou je hromadná jízdenka za 1,5 LD. Z Ubari máme namířeno na jih 375 km do Ghátu, města Tuaregů. Tři kiláky za Ubari se mi rozeta vyrve ze zadního kola. Je třeba přesoustružit některé jiné kolo, což se v našich podmínkách jeví jako nereálné. Naštěstí Filip nachází rumunskou továrnu na opravu ropných věží. V Geomin oil service company máme zadarmo spaní, jídlo, praní, opravu motorek, telefonování i faxování domů. Díky Rumunům se můžeme již za dva dny vydat dál do Ghatu.

Tuaregové na dovolené

Do Ghatu vede příšerná silnice. Slunce tady rozpaluje asfalt natolik, že se trhá silnice. Odpoledne 22. srpna dojíždíme do Ghatu, města Tuaregů. Tuaregové ale nikde. Ptáme se na ně v hotelech. Prý se máme přijet podívat na legendární pastevce velbloudů v prosinci, až začnou jezdit turisté. Jsem fakt naštvaný, táhneme se sem, do centrální Sahary, aby mi řekli, že mám přijet za půl roku. V Ghatu se není proč zdržovat, vyjíždíme na jih, k nejjižnějšímu místu naší cesty. Jenže 20 km za Ghatem, téměř na 24. rovnoběžce, končí silnice. Dál tedy nemůžeme, za kopcem je Alžírsko, 150 km vzdušnou čarou Niger. Vracíme se do Ubari k Rumunům.