Tripolis

Přes silnici naproti parkovišti je Grand Hotel, kam jezdí politické návštěvy. My tam chodíme skrz bezpečnostní rámy na záchod. A to vše za 6 LD. V Tripolisu musíme pár dní počkat. Čekáme kromě potřebných dokladů i i na Filipovu výplatu, protože na další cestu nemáme peníze a na jihu země, kam máme namířeno, nefungují karty. Máme ale dost peněz na to, abychom si udělali jednodenní výlet do Leptis Magna, která leží 120 km podél pobřeží na východ.

Lebdah

Leptis Magna, arabsky Lebdah, je jedním ze snů archeologů a historiků - starověké římské město, největší římská památka na území Afriky. Tohle město je navíc v super zachovalém stavu, protože bylo po tisíc let pohřbeno v písku. Dnes je odkrytá zhruba čtvrtina rozlohy. Máme strach ze vstupného, v knižním průvodci píší, že vstup je možný pouze s průvodcem a to za 40 Euro plus poplatek za fotoaparát. Ve vrátnici ale nikdo nesedí, brána je otevřená. Dívám se na ceník vstupného a nemůžu uvěřit vlastním očím. Vstup stojí jednoho 7 LD a 3 LD je poplatek za foťák. Mám takovou radost, že běžím sehnat pokladníka a přiznávám mu i peníze za foťák. Prohlídka je bez průvodce, ale u každé památky je informační panel. Fotíme si staré chrámy, divadlo, římské záchody, maják, vítězný oblouk… V areálu je opět parádní písečná pláž. Písek na pláži dost pálí, je 41ºC ve stínu. Opravdu rychlá prohlídka trvá přes čtyři hodiny. Večer se vracíme zpátky do Tripolisu.

Řidičská bezohlednost

Mírně sprchlo, rozhodně se tomu nedá říkat déšť, ale místní řidiči, ani jejich pneumatiky sjeté do hladka na to nejsou zvyklí, takže podél silnic se válí v příkopech auta všeho druhu. Uprostřed čtyřproudé dálnice se převrátil i jeden kamion s talířema. Z nádrže mu vytekla nafta na vozovku. Jelikož se nacházíme v arabském světě a řidičská moráka zdejších obyvatel je horší než špatná, tak nikoho ani nenapadlo upozornit ostatní řidiče na nebezpečí. My projíždíme kolem havárie krokem, o naftě nevíme. Filip jede asi 10m přede mnou. Já za ním se už jen se zděšením dívám, jak se zoufale snaží udržet mašinu na kolech. Už se sune po boKu a od beden mu létají jiskry. Stačím zareagovat, dávám ruku z plynu, nohu z brzdy a pevně držím řidítka v přímé poloze. Přejíždím skvrnu bez úhony, Filip má ale prodřený box naskrz a uhnutý nosný rám na zavazadla. Zatím co sčítáme škody, přijíždějí další auta, sem tam některé udělá hodiny, ale žádného Araba nenapadne upozornit další řidiče.

Kořeněná medina

V Tripolisu se opět ,,ubytováváme“ na parkovišti, ale platíme již jen 3LD za oba. Zřejmě se majiteli parkoviště, který rozhodně není chudý, líbíme. Podnikáme také výlet do starého města, takzvané mediny. V úzkých křivolakých uličkách jsou čtyři základní druhy ochodů: se zlatem, s látkami, s kořením a holiči. Najdete tu ale i kovárnu. Naše kroky vedou nejdříve k holiči - naše hřívy nejsou homologovány pro Saharu. Koření je tu neskutečně levné, kilo červeného pepře si domů vezeme za 7 LD. Obchody s kořením jsou samostatná kapitola. Nespočet druhů se nabírá lopatkou přímo ze sudu.