Ubarijská jezera

Pronajímáme si za 100 LD (těhlech 100LD máme na to bokem celou cestu) off-roada s průvodcem, motorky necháváme u Rumunů, a vyjíždíme přes 50 m vysoké písečné duny 60 km hluboko do pouště. Mezi dunami se začínají objevovat slanovodní plochy ohraničené datlovníky. Vracíme se do Ubari, dáváme do kupy mašiny a jedeme dál. Z Ubari vyjíždíme zpět do Sabha, dále pouští na Hun.

Motorky na stopu

Cestou se mi podaří dohodnout ,,taxi“ pro nás i pro Čízy v podobě kamionů, které nás vezou víc než 400 km z Hunu na Sirt a Aždábija. V Aždábiji jsme opět hoštěni u místního náboženského fanatika, ocž bereme jako zajímavou zkušenost. Z Aždábije vede 480 km dlouhá silnice pouští až do Tobruku. Cestou potkáváme jen jeden salon a benzínku. Tobruk je zahlcen hřbitovy padlých vojáků z 2. světové války. Podařilo se nám najít hroby československých vojáků a poklonit se jejich památce.

Motorkáři jako rukojmí

Z Tobruku pokračujeme na egyptské hranice. Na libyjské straně vše probíhá v pohodě, o egyptské se to říci nedá. Vzhledem k nízké vyspělosti státního aparátu A.R.E. (Arabic republic of Egypt) není možné pokračovat dále na motocyklech. Proto si necháváme úředně zabavit mašiny a jedeme na otočku do Káhiry. Neustále jsme sledováni a kontrolováni. Na egyptských hranicích nás drží jako rukojmí 12 dní. Chtějí totiž zaplatit 10 000 Kč za přejezd Egypta a prý vratnou zálohu půl milionu korun jako pojistku, že naše 45 let staré motocykly neprodáme na území A.R.E. Egyptská samospráva a většina obyvatel A.R.E. nemá s civilizací a s úctou k lidskému životu vůbec nic společného, pokud se chce někdo přít ať mi napíše, pošlu mu dost důkazů.
Z Egypta se vracíme do Libye. Poprvé prožíváme písečnou bouři. Z Tunisu nám odjíždí 17.září trajekt do Janova s mezipřistáním na Maltě. Afrika je za námi, domů se vracíme 22.září.

Rady pro kolegy cestovatele:
Trajekty do Afriky zajišťuje relativně dobře firma Orbislink. Co se týče Libye, v žádném případě nezkoušejte jet do této země na blind! Nemáte nejmenší šanci se do Libye dostat bez pomoci. Věřte mi, že proto, abych ušetřil za poplatky jsem udělal hodně. Navíc 2/3 poplatků bylo za motorky, za osoby to není katastrofální. Letadlem se dá doletět přes Řím do Tripolisu, po Libyi se lze pohybovat pomocí levných taxi a autobusů. Taky jsem stopař, ale autostop nedoporučuji. Prakticky každý Libyjec umí anglicky, a to dobře. O našich zkušenostech s egyptskou byrokracií a obyvatelstvem bude vydán  samostatný článek na www.kalimera.cz. Další informace o cestě poskytujeme přes komentáře u článku.