Zimní vaření - jak na to a s čím?

Zimní vaření – za jak dlouho se voda vaří?

Hlavní kuchařskou činností všech zimních akcí je především získávání vody. V tomto ohledu je k nám zima štědrá a vody v jiném skupenství máme všude kolem sebe nepřeberné množství. Stačí pouze nabrat plný ešus sněhu a co nejvíce jej tam natlačit. Všichni víme, že sníh je dobrý izolant a doba, za kterou jej rozpustíme, je delší než následné uvedení této vody do varu.
A o jaké časy že se to jedná ? O tom je právě následující test.
Naše spotřeba vody je cca 3 litry za den na osobu. I tak budete na cestách dehydrovat. Podle toho si sestavte časový snímek zimní výpravy. Ráno bude dvojice (1 stan, 1 vařič) min. 1-2 hodiny vařit vodu na čaje a plnit termosky a večer možná něco míň. Zato už chcete padnout do spacáku, vyhřát si jej a spinkat. Z toho vyplývá jediné – co nejvíce zkrátit tyto doby! To není o rozjímání a romantickém večeru. Při minus 10°C, větru a sněžení je po nějaké době stání u vařiče po celodenní námaze zima každému. Dalším důležitým bodem je ochránit vařič před větrem. Stačí třeba udělat okolo vařiče ohrádku z karimatky, popř. jiné závětří.

Test vařičů

Všechny testy vařičů ukazují, že testující nemají rádi zimu a proto zkouší vařiče na uvaření 1 litru vody při teplotách okolo +20°C. To však není „šité na míru“ pro zimní podmínky a určuje mi to pouze nepřesný poměr mezi jednotlivými typy. Protože plyňák srovnatelný s benzíňákem při 20°C rozhodně nebude srovnatelný při -20°C, že jo ?

Popis 2 typů použitých vařičů

1. Ruský benzinový vařič                                              

Tak tento před 25 lety jeden ze dvou možných, avšak i tak nedostupných vařičů, se mi podařilo sehnat přes kamaráda, který mi ho přivezl z horolezecké výpravy do Sovětského svazu. Cenu si už nepamatuji – zato kurs ano – 10 Kč/rubl :o((
Popis : Jedná se u důmyslnou smaltovanou krabičku rozměrů 13x13 cm vysokou 8,5 cm vážící 750 g (s prázdnou nádržkou). Uvedení do provozu provedeme suchým lihem, který hořící strčíme do misky pod hořákem  OBR.1259  a až se dostatečně nahřeje, otevřeme ventil hořáku, který se většinou sám zapálí od plamene. Typické hučení nás informuje o kvalitě hoření. Vařič je vhodný pro menší nádoby např. ešus.
Uzávěr nádržky má bezpečnostní pojistku, i když nevím, zda je ještě za tu dobu funkční.
Součástí je trychtýřek pro plnění nádržky a montážní klíč. Já ještě nosím malou injekční stříkačku, kterou nasaji benzín z nádržky a stříknu jej do misky místo lihu pro nažhavení hořáku. Je to velmi intenzivní start a používá se pouze při mrazech. To, že když hořák nechce chytnout, stříknu benzín do krabičky vařiče přímo a zapálím, raději nebudu ani radit…

Klady:                                                                                                  
- perfektní regulovatelnost hoření
- kompaktní krabička, která se dobře balí, nesmrdí a tvoří zároveň ochranu plamene
před větrem
- otočením ovladače na opačnou stranu pročistíme trysku hořáku drátkem, který je ve ventilu (tohle je fakt moc důležité!)
- horní víko může při zvednutí sloužit jako závětří
- nádržka má tepelnou clonu, kterou při větších mrazech můžete odklopit, ať ji teplo vařiče zahřívá
- lehce opravitelný, spolehlivý (ale pozor na body a/,b./níže – stalo se!)

Nevýhody:
- větší váha
- horší zapalování za větru a mrazu ( nemá pumpu )
- nebezpečí požáru je velmi aktuální, proto pozor !
a/ při protékání těsnění začne hořet celý vařič, zaklopením víka mu ubereme kyslík a rychle pryč, popř. zasypeme sněhem
b/ při zaúčinkování pojistky nádržky vystřelí 2-metrový plamen a vše podpálí – nestavte se proto nikdy proti pojistce !
Extrém: rychlým výkopem vařiče do doliny se vyhnete přímému výbuchu

Nyní jsem viděl v prospektu tento vařič inovovaný pod názvem Hiker + od firmy Optimus za MOC 5970 Kč. Má již pumpu a určitě i další vylepšení.

2. Benzinový vařič MSR, typ XGK II EX

Druhý vařič, který jsem si půjčil do mého testu, představuje dnešní špičku těchto přístrojů. Kromě benzínu spaluje všechna možná paliva. Zaujal mne především perfektním tvarem a skladovatelností, když zrušil drátěné konstrukce předchozích typů.
MOC je 5150 Kč + palivová láhev stojí 300-600 Kč dle obsahu.
Popis : Vařič má oddělenou palivovou nádrž, bytelné podpěry vařiče a nádoby (jsou otočné).  Sbalený vařič tvoří v půdorysu trojúhelník o stranách 9 cm, vč. výšky. Váží s příslušenstvím necelých 500g + láhev na palivo. Dřívější přívod paliva neskladnou trubičkou je nahrazen ohebnou hadičkou. Pumpou, zašroubovanou do palivové láhve natlakujeme obsah  a pootočením regulačního ventilu na těle pumpy stříkneme palivo z trysky na tělo hořáku a „filcovou“ podložku pod ním. Stačí už jen otevřít regulační ventil a škrtnout sirkou. Vyšlehne slušný plamen (20 cm!),  vařič nádherně nastartuje a jede jak Formule 1. Hořák má skvělý tzv. generátor přívodního paliva, který je žhaven přímo plamenem hořáku. Měl jsem z toho trochu strach, ale funguje to perfektně. Zvláště zlepší hoření horšího paliva.
Vařič je vhodný pro nádoby většího průměru než ešus, u kterého plamen přesahuje okraje.
Pokud použijete nádobí s nepřipalující vnitřní vrstvou jako např. teflon, dobře uděláte. Výkon plamene je opravdu velký a mírný plamen pro vaření těstovin se nedosahuje zrovna snadno.
Vařič se dodává v látkovém pytlíku s pumpou, podložkou pod vařič, závětřím z hliníku, montážní soupravou a pro nekvalitní paliva druhou trysku. Myslí opravdu na všechno.
                                                                                                                 
Klady:
- na benzíňák nízká váha a skladnost
- jednoduché a spolehlivé zapálení
- vysoký výkon
- oddělené palivo – odpadá nebezpečí požáru a výbuchu nádobky
- dodávaným závětřím a podložkou ušetříme palivo i čas
- má zabudované samočištění trysky (protřepáním)
Nevýhody:
      - o něco horší regulovatelnost hořáku a zpožděná reakce, protože ventil je až na pumpě

Zkouška                                                                    

V mražáku jsem mrazil 2 dny 1 litr vody v ešusu + vařič s palivem na –18°C. Poté jsem vše vynesl na balkon, kde byla okolní teplota cca. +15°C (pro tu chvíli a benzín nepodstatné).
Vařič jsem připravil do provozu, zapálil a měřil dosažené časy.

1. Ruský benzinový vařič             
Celková doba k dosažení varu je od zapálení 25 minut (15 minut rozpuštění ledu, 10 minut dosažení varu vody).

2.   MSR vařič XGK EX             
Celková doba k dosažení varu je od zapálení 19 minut (12 minut rozpuštění ledu, 4 min dosažení varu vody).

Převedeno na procenta je rozdíl markantní. Ruský vařič je o 31% pomalejší !
Dá se však ještě více urychlit a zefektivnit celý proces ?
Na to jsem použil tepelný spořič Heat Exchanger od MSR. Udávají v návodu 20-50% úspory paliva. S doporučeným nádobím dosahuje tato souprava asi nejvyšší efektivitu.

3.   MSR vařič XGK EX s doporučeným nádobím a tepelným spořičem              
Celková doba k dosažení varu je od zapálení 11 minut (7 minut rozpuštění ledu, 4 minuty dosažení varu vody).

Tepelný spořič se opravdu projevil značným urychlením doby rozpouštění ledu – o 42 % !
Samozřejmě tyto časy jsou pouze orientační a záleží v tomto případě již jen na vnějších okolnostech. Nejvíce na skupenství vody a povětrnostních podmínkách.         
Při rozpouštění sněhu a za silného větru vynásobte tyto časy 2 x!

Záměrně jsem vynechal plynový vařič, protože při -18°C a běžném plnění propanbutanem 30/70 má malý výkon a moc nehoří. Samozřejmě se na něm dá vařit, ale trvá to dlouho a přes noc je vhodné si jej dát do spacáku a zahřívat. Také poloprázdná kartuše hůře zplynuje a málo hoří. Nejlépe je však naplnit si kartuši sám z plynové bomby se zimní směsí (propan 60 / butan 40 ).

Výsledek

Je zcela evidentní, že se vyplatí investovat do kvalitního benzinového vařiče, pokud máte rádi zimní táboření, využijete ho!

Tento příspěvek byl zahrnut do dalšího. kola soutěže TESTOVNY  o ceny firmy ACRON