Skládací kamínka

Do výroby vlastních kámen jsem se pustil proto, že jsem na našem outdoorovém trhu nenašel nic, co by splňovalo všechny moje představy:
1) Nulové náklady na provoz; tzn. něco na spalování přírodního paliva, nejlépe tedy kamna na dříví.
2) 100% spolehlivost; kamna nesměly obsahovat jedinou součástku, která by se mohla opotřebit nebo porouchat.
3) Skladnost; kamna se musely dát snadno a rychle sestavit a rozebrat, a to bez použití jakýchkoliv nástrojů.

Při výrobě mě inspirovaly především tyto 2 zdroje:
1) Přenosná kamna bulharského cestovatele Sorokina - Viz časopis Cykloturistika 6/1996. Spolehlivá, nulové náklady na provoz, ale velká a neskladná; zabraly mu celou 1 přední brašnu na kole, a byla i poměrně těžká, vážila celé 2kg.
2) Dřívkovařič od firmy Condor - malý, skladný a lehký, ale pro svou funkci vyžadující elektrické dmychadlo
(možný zdroj poruch), napájené 1,5V baterií nebo akumulátorem (nevydrží věčně a není zadarmo). Také jsem měl dojem, že by vzhledem k nepříliš uzavřenému topeništi mohly být problémy s vařením za větru, nehledě k možnému nebezpečí zapálení lesa od odletujících oharků.

Kamna se skládají z několika hlavních částí:
1) Topeniště
Základem je starý hliníkový hrnec, do kterého jsem po obvodu ve spodní části navrtal 2 řady malých děr pro nasávání vzduchu. Doprostřed stěny jsem pak ještě vyříznul 1 větší otvor pro přikládání paliva, který jsem navíc opatřil dvířky - uchycení pomocí malého pantu. Otvíráním či přivíráním dvířek lze snadno regulovat hlavní přívod vzduchu a tím i tepelný výkon kamen. Rozměry hrnce (průměr 12 cm, výška 10 cm) nejsou nijak závažné, důležité je akorát to, aby se celé topeniště vešlo do nádoby ve které vaříme, a nezabíralo tak zbytečně místo v batohu nebo v brašně u kola.
2) Chladicí podstavec
Tvoří ho 2 víčka od primalexů a kousek slabého stočeného hliníkového plechu, získaný jako odpad z plechové střechy. K jednomu víčku jsem pak ještě 4 šroubky přichytil 2 malé ocelové plíšky se závitem - to aby se dalo dát topeniště s podstavcem snadno sešroubovat. Díky podstavci je možné v kamnech zatápět nejen venku, ale za nepříznivého počasí např. i na dřevěných stolech v různých přístřešcích. Navíc pokud je dříví navlhlé, je vyhřátý prostor podstavce ideální místo pro jeho předsušení.
3) Trojice plotýnek
Vyrobeny ze zbytku železného plechu, a to pouze nastřiháním a zohýbáním. Plotýnky se volně nasazují na horní okraj topeniště. 13 mm široká mezera mezi tímto okrajem a dnem kastrůlku s jídlem je plně postačující k zajištění nezbytného komínového tahu kamen. Navíc tato komínová štěrbina slouží i jako další prostor, kudy lze přikládat menší kousky paliva - slabší dřívka a větvičky.
4) Grilovací mřížka
Skvěle posloužila ochranná mřížka reproduktorů z vyřazeného rádia. Mřížka se volně pokládá na trojici plotýnek a slouží nejen k rozpékaní např. starého pečiva, ale i jako plotýnka pro ohřev nádob o menším průměru dna.
5) Spojovací díly
2 dlouhé šrouby se speciálně upravenými hlavami pro snadné sestavení a rozebrání bez použití jakýchkoliv nástrojů. Šrouby jsou vyrobeny že závitové týče, jejich hlavy pak z krátkých distančních sloupku, doplněných podložkami. Distanční sloupek i podložka jsou se závitovou tyčí spojeny v jeden nerozebíratelný celek.

Sestavení kamen, které zabere jen několik sekund, spočívá v protažení šroubů skrze dno topeniště, horní víko podstavce, a jejich přichycením k plíškům ve spodním víku podstavce. Mezi víčka se ještě předtím vloží stočený hliníkový plech. Díky tvarovému profilu okrajů víček je topeniště bezpečně spojeno s podstavcem.

Když jsem před lety na svých cestách začínal vařit, bylo to na otevřeném ohni. Později jsem zkombinoval vaření na ohni s vařením na tekutém lihu - to když se na ohni vařit nedalo (např. kvůli dešti) nebo to bylo příliš nebezpečné (hrozba vysokých pokut za rozdělávání otevřeného ohně, nebezpečí podpálení lesa,...). Častější vaření na ohni mi ale chybělo, takže co jsem si postavil kamna, vařím výhradně na nich, líh dnes používám už jen zcela výjimečně - viz foto lihovaru zavěšeného v topeništi.

Protože je ohniště v topeništi prakticky zcela uzavřeno, nevadí kamnům ani silnější vítr. A jelikož je topeniště vyrobeno že starého hrnce s uchama, lze s kamny i během vaření snadno manipulovat - např. pokud vaříme venku a začne pršet, což nevadí kamnům ale nám, lze je snadno přenést třeba vedle do přístřešku, samozřejmě v pracovních rukavicích (palec a ukazovák mám zevnitř zesílený trojitou vrstvou manšestru, takže to opravdu nepálí). Díky tomu, že je topeniště s podstavcem sešroubováno, jsou kamna i velmi stabilní, ještě se mi nepodařilo je převrhnout. Když máme dovaříno, stačí vysypat popel se žhavými uhlíky a kamna jsou během 6-7 minut opět chladná. Jedinou pohyblivou součástí kámen je ocelový pant dvířek, což je také jediná sousastka, která čas od času potřebuje malou údržbu. Když se vlivem vlhká začne zadírat, stačí kapka oleje a můžeme vesele vařit dál. 

Výhody a nevýhody

Takle kamínka ale asi příliš nepotěší toho, komu vadí očouzený kastrůlek nebo ešus. Už po prvním vaření se nám totiž naše nádobí začne krásně obalovat a brzy bude mít i svou nezaměnitelnou ohnivou vůni. Byl by ale hřích to zvenku čistit! Komu to vadí, ten ať raději zůstane u tradičního vařiče. Jediné v čem kamna opravdu poněkud pokulhávají za tradičními kempingovymi vařiči, je poněkud delší doba přípravy jídla. Nalámání dřeva a jeho rozhoření přeci jen trvá o něco déle než pouhé zapálení hořáku. A když je k tomu ještě dříví navlhlé, bude i samotné vaření trošku pomalejší. Já však na cestách nikam nespěchám, takže tohle mi skutečně nevadí. A není nic jednoduššího než si malou zásobu suchého dříví vozit s sebou, pak máme jistotu, že uvaříme i za deště. S těmito kamny také nemůžeme kvůli kouři vařit v uzavřených místnostech nebo ve stanu. To všechno jsou však nepodstatné a nedůležité maličkosti. Kamna mají jiné přednosti. Neomezená dostupnost paliva, nulové náklady na provoz a 100% spolehlivost - v tom je jejich síla. Kamna ale nemusí sloužit jen k vaření. Jsou to kamna, takže budou skvěle fungovat i jako zdroj tepla. Nehledě k tomu že i v té nejodlehlejší pustině nic nenavodí pocit domova tak jako pohled na praskající dříví v opravdových kamnech. 

Závěr

Kamna používám už téměř 3 roky. Na jaře 2003 jsem postavil základ - topeniště se sacími dírami a s přikládacím otvorem, ale ještě bez dvířek. Fungovalo to skvěle, ale chyběla regulace - když se oheň fest rozhořel, nebylo snadné ho utlumit. Taky se s tím dalo vařit jen venku - tehdy jsem ještě neměl podstavec. Na základě těchto zkušenosti jsem o rok později kamna dobudoval do současného stavu, a během 6měsíčního cyklovandru po Evropě je důkladně otestoval. Loni mi pak bez jediné úpravy nebo
opravy spolehlivě sloužila další 4 měsíce na cestách.

Tento příspěvek je zařazen do dalšího. kola soutěže TESTOVNY o ceny firmy ACRON.